Praktické tipy, jak s dětmi o sexu mluvit a co je v kterém věku normální projev sexuality
Tohle je 2. díl série o sexuální výchově dětí. Z toho prvního víme, PROČ je důležité s dětmi o sexu mluvit. Proto se dnes podíváme na to, JAK to reálně udělat.
Zpočátku to bude asi krok mimo vaši komfortní zónu, ale jak (mnohokrát) zaznělo v prvním díle (a pokud vám utekl, pro kontext ho doporučuju přečíst), otevřená komunikace o sexu má pro děti mnoho benefitů. Čím dříve s ní začnete, tím lépe. V tomto newsletteru vám nastíním, co je v kterém věku u dětí normální projev sexuality a jak nebo o čem konkrétně s dětmi můžete v jednotlivých stádiích mluvit.
💬 Shrnutí: Vývoj sexuality u dětí začíná od narození a rozvíjí se postupně, i když největší skok přijde s pubertou. Už malé děti objevují své tělo a projevují svou přirozenou zvídavost, na které není nic špatného. Jen často nevědí, kdy a kde je (ne)vhodná. Když přijde na zvídavé otázky, odpovídejte věcně. Je vhodné naučit děti několik základních principů, jako je bezpečný vs. nebezpečný dotek, ale využívat i úplně běžné situace. Vždy je co nejvíc zapojujte do diskuze, buďte struční, ale upřímní a nezapomeňte zmínit, že se o tom můžou s dětmi bavit jen jejich vlastní rodiče.(asi 10 minut čtení)
🍆 Jak se sexualita vyvíjí?
Asi je nám jasné, že se děti neprobudí v den svých 15. narozenin a najednou si neuvědomí svou sexualitu. Vyvíjí se u nich postupně a to už od narození. To, jak miminka vnímají objímání a mazlení je učí o tom, jestli jsou jim lidský kontakt a blízkost příjemné, který dotek je bezpečný.
Zatímco předškoláci své tělo objevují a nechápou, že mít ruku v kalhotách je na veřejnosti nevhodné, ty školní se už s těmito aktivitami schovávají. Jde ale o naprosto normální chování. Už batolata někdy objeví, že jsou jim třeba určité třecí pohyby obzvlášť příjemné a opakují je, což může být rodiči mylně interpretováno jako epileptické záchvaty (při zjištění reálné příčiny se jim zpravidla hodně uleví). Kdyby vám přišlo, že to přesahuje nějakou míru, obvykle funguje odvést dítěti pozornost. V každém případě by naše reakce neměla dítě zostuzovat bez ohledu na jeho věk, opravdu jde o normální projevy. Jen je vhodné menším dětem připomínat, že je to aktivita, která se dělá v soukromí a poučit je třeba o hygieně.
”Je příjemné dotýkat se svého těla, viď? Jen jsi asi zapomněl/a, že se to u stolu nehodí. Pokud už nechceš jíst, můžeš jít někam do soukromí, třeba do pokoje nebo koupelny. Pokud máš ještě hlad, utíkej si ještě umýt ruce”.
Možná chce váš předškolák na návštěvě běhat nahatý, zkouší sáhnout paní učitelce ve školce na prsa nebo zvědavě nakukuje do koupelny, kde se někdo sprchuje. Všechno je to běžná součást pohlavního dozrávání a naše vyděšené či pohoršené reakce (“Že se nestydíš, to hodné holčičky nedělají! Fuj Marečku, kam to saháš?!”) v dětech můžou navždy zakořenit pocit, že je s nimi něco špatně a svou sexualitu musí potlačit.
S blížící se pubertou stoupá zájem o erotické fotky, filmy, knihy, texty písní. A taky romantické a sexuální touhy.
🆗 Ale JAK s dětmi teda o sexu mluvit v praxi?
Jednodušší to máte se zvídavými děti, které se nebojí zeptat. Pak je vhodné odpovídat na jejich dotazy pravdivě, co nejstručněji a zohlednit jejich povahu (u úzkostného dítěte se třeba pohybovat opatrně kolem tématu zneužívání apod.). Zkuste si dát pozor na takovou tu přirozenou reakci, kdy kvůli nervozitě začnete blábolit a vrstvit informace - odnesou si z toho pak méně informací. Naopak toho řekněte radši míň, když to nebude stačit, bude se ptát dál.
Tříleťákovi bude dost možná při otázce na vznik dětí stačit, že mužská spermie splyne s ženským vajíčkem a v děloze v maminčině bříšku pak 9 měsíců roste miminko. Není ale nutné tady hned začít vysvětlovat, že některé děti jsou třeba ze zkumavky. U pětileťáka už vám to však bez vysvětlení, jak se ta spermie s vajíčkem potkají, asi neprojde.
Co ale děti, které se neptají? Bohužel pro vás to neznamená, že je to nezajímá nebo že to vědět nepotřebují. Musíte je trochu víc popostrčit.
“Teta čeká miminko, podívej, jak jí roste bříško. Přemýšlel/a jsi někdy, jak se tam to miminko dostalo? Nebo jak se dostane ven?”
Je vhodné také zapojovat dítě do diskuze (“To je moc zajímavá otázka! A co si o tom myslíš ty?”, “Co jsi o tom slyšel/a?”) a když vám to bude hodně nepříjemné, buďte upřímní.
“Víš, mně se o tom těžko mluví, protože se mnou takhle rodiče nemluvili. Chci ale, abychom si o tom my povídat mohli. Tak co kdybych o tom našla nějakou knížku, kterou můžeme číst spolu?”
A také je dobrý nápad dětem zmínit, že tyhle konverzace mají vždycky jen rodiče se svými dětmi. Ve vaší rodině se o tom můžete kdykoli bavit, ale svým kamarádům a spolužákům by to říkat neměly - protože to je zas na jejich rodičích. Předejdete tak tomu, že se vaše definice mentruace bude šířit celou škol(k)ou 🤭.
Využívejte běžné situace Jak už jsem zmínila minule, je opravdu důležité mluvit už s těmi nejmenšími dětmi o konsentu, autonomii, hranicích, učit je sebedůvěře a asertivitě v komunikaci. Vůbec to ale nemusí být spojeno s povídáním o sexu.Úplně normální každodenní situace jsou skvělou příležitostí, jak tyhle témata s nejmenšími otevřít.
Když u lechtání řekne dítě “stop” nebo “ne”, přestaňte. Můžete třeba zmínit, že stop znamená vždycky stop.
Když nechce pusinkovat a objímat, respektujte to. Ukážete tím, že o svém těle rozhoduje a náklonnost a láska nejsou podmíněné fyzickým kontaktem, který musí zkousnout, aby tím “udělalo radost” a bylo přijímáno.
Když je naopak vaše batole kontaktní, místo “jé, ty jdeš dát holčičce pusinku” je vhodnější “a myslíš, že chce pusinku? Podívej se nejdřív, jak reaguje - kroutí hlavou a couvá, viď?”.
Když jiné dítě řekne, že chce bonbon / hračku, ale pak si to rozmyslí, můžeme svému dítěti zdůraznit, že je přece vždycky v pohodě si něco rozmyslet.
Bezpečný vs. nebezpečný fyzický kontakt
V téhle části se vrátím k tématu minulého dílu, prevenci zneužívání. Mnoho z vás si po jeho přečtení asi říkalo “chápu a fakt chci proti tomu svoje dítě nějak chránit, ale jak, když mu jsou 4 roky a nechci ho vyděsit?” Nejlepší a pro děti dobře pochopitelné je podle mě jim pomoci pojmenovat a vnímat, které doteky jsou bezpečné, a které ne. Pachatel zneužívání na dítě často používá desenzitizaci - tj. sexuální obsah stupňuje, nesexuální fyzický kontakt se postupně sexualizuje. Spoléhá na to, že malé dítě nerozliší, co je ještě přípustné a co už ne. Protože pokud to s ním někdo explicitně neprobral, opravdu to rozlišit neumí.
Bezpečné jsou ty, u kterých se cítí příjemně, bezpečně, milované a opečované. “Máš rád/a, když se ráno tulíme v posteli? Když tě táta obejme a zvedne do vzduchu vždycky, když přijde z práce?” Bezpečné jsou i poplácání po ramenou od kamaráda, pohlazení po hlavě od babičky, plácnutí si se strejdou, pokud si je dítě přeje. Spolu s dítětem přijdete určitě na celou řadu dalších příkladů.
Nebezpečné doteky jsou všechny, které jsou nepříjemné. Všechny, které bolí - kopání, štípnutí a šťouchnutí nebo bouchnutí po hlavě sem spadají, i když jsou třeba od kamaráda. Také všechny, po kterých je dítě požádáno to udržet v tajnosti. Všechny, které zahrnují intimní místa (pro dítě je pojmenujte a specifikujte třeba jako části, které obvykle zakrývají plavky, plus ústa). Jedinou výjimkou je, pokud se jich někdo dotýká kvůli čistotě či zdraví (tam patří třeba pomoc s hygienou, kontrola u lékaře). A nebezpečný dotek je i ten, do kterého je dítě nuceno. Zdůrazněte, že o svém těle rozhoduje samo a nikdo ho nemůže do žádných doteků nutit.
Můžete ještě udělat třetí kategorii nechtěných doteků. Jsou to všechny doteky, které jsou bezpečné, ale dítě o ně v danou chvíli nebo od dané osoby nestojí. S blížící se pubertou je důležité zmínit i to, že dotek v intimních místech může být příjemný, ale pokud je nechtěný, není ani tak v pořádku.
😳 Nemůže jim ale příliš mnoho informací ublížit?
Jednoduchým pravidlem je, že pokud se na to dítě ptá, je připravené slyšet pravdivou odpověď. Když přecijen začnete mluvit trochu moc a přidávat další informace, které už dítě nezajímají, nemusíte se negativ bát. Většinou tady totiž zafunguje všem rodičům známý jev, kdy děti pro ně nadbytečné informace odfiltrují.
Jak zaznělo v minulém díle, opatrnost je na místě při povídání o zneužívání, protože některé preventivní programy u části dětí způsobily úzkosti nebo strach z doteků. Rozmyslete si proto, co svému dítěti vzhledem k jeho povaze a věku řeknete, a co záměrně vynecháte.
“Pravděpodobně se ti to nikdy, nikdy nestane. Ale některým dětem se stalo, že se jich starší a často blízká osoba dotýkala v intimních místech nebo je k nějakému doteku nutila. To se nesmí a je to moc špatně. Nikdy to ale není vina dítěte. Pokud by se ti někdy mělo stát třeba i jen něco podobného a tobě nepříjemného, vždycky to můžeš zastavit a říct mi to. I když bys měl/a danou osobu rád/a, je nejlepší to zastavit nebo utéct a říct o tom co nejdříve rodičům nebo jiné zodpovědné osobě. I když ti ta osoba řekne, že to musí zůstat tajemstvím, není to pravda. Nebudeš z toho mít žádné problémy.“
Taky to ale můžete nechat nevyřčené a zůstat u toho, co je a není bezpečný kontakt.
Co ale nevhodné opravdu je, je s dětmi sdílet podrobnosti ze svého intimního života. Stejně tak jim ukazovat erotické obrázky nebo dokonce porno. Cokoli, co nevzniklo s cílem edukovat děti, jim opravdu ublížit může. Nastavuje jim to nezdravá očekávání a může to vést k problematickým sexuálním projevům (obvykle více napodobující konkrétní sexuální praktiky). Tyhle projevy u dětí pod 12 let nezřídka bývají i známkou zneužívání.
👉 Závěr
Nejen že jsou děti sexuálnímu obsahu od útlého věku vystaveny, také patří sexualita a zájem o ni do jejich přirozeného vývoje. Pro mnohé jde o nepříjemné téma, které by s dětmi nejradši vůbec neřešili. Když se ale ze sexu dělá věc, o které se nemluví, je z toho vzhledem k jeho všudypřítomnosti věc, která se prostě nějak dělá. Proto raná sexuální výchova a komplexní přístup k informacím ohledně sexuality začátky intimního života odsouvají na později, ne naopak. Poskytováním adekvátních informací, podporou otevřené komunikace, vštěpováním zdravých postojů k sobě i druhým můžeme svým dětem pomoci při nastavení očekávání, rozvíjení pozitivního obrazu vlastního těla, navigování ve vztazích i ochraně sebe sama.
Myslím, že z obou dílů je to poselství jasné: Mluvte s dětmi o sexu. Hlavně s těmi staršími o něm ale mluvte nejen v kontextu biologických procesů nebo prevence, ale také jako o důležité součásti emocionálního propojení, intimitě a vzájemného respektu. Ukažte dětem, že sex je součástí života, kterou lze prozkoumat v rámci zdravých a bezpečných vztahů. Učte své dospívající děti, že sex má být hlavně příjemný, a to všem zúčastněným a po celou dobu jeho trvání.
V tipech na závěr vám tentokrát dám odkazy na další srozumitelné zdroje (nikoli studie, ale články, knihy, podcasty a videa), kde můžete čerpat další informace.
💪Tipy na skvělé zdroje:
V češtině:
Konsent dělá workshopy o sexuální výchově dětí pro rodiče a vydal o tom také knížku.
Knihy pro děti: Jak děti přicházejí na svět - o sexu pro děti ve věku 2-5 let, Co to tam mám - od 4 let, je o rozdílech mezi pohlavími, zmiňuje i sebeuspokojování, Jak to tedy je se sexualitou - od 6 let
Knihy pro rodiče: Hry, sítě, porno - jak se postavit ve výchově k technologiím, Jak mluvit s dětmi o sexu: rádce pro rodiče a učitele
Heroine a článek o tom, proč s dětmi mluvit o pornu. Nebo tenhle Jak mluvit s dětmi o sexu.
YouTube kanál sdružení Šance dětem
V angličtině:
AMAZE. Srozumitelná videa pro děti ve věku cca 8-13 let. Mnoho témat od puberty, vztahů, bezpečnosti, STD (sexuálně přenosné choroby), těhotentsví atd.
NSPCC. Jak nastavit rodičovskou kontrolu a omezení na různých zařízeních.
Knihy: What's the big secret - o tom, jak mluvit s nejmenšími o sexu, It's MY body - o tom, jak se vymezit proti nepříjemnému kontaktu, What makes a baby - gendrově nevyhraněná kniha o vzniku dětí
Podcast Securely Attached (Dr. Sarah Bren)
epizoda 11 (HOW PARENTS CAN TEACH BODY SAFETY RULES) rozhovor s autorkou knihy Off Limits: A Parent’s Guide to Keeping Kids Safe from Sexual Abuse. Na začátku se baví o vlastních pachatelích sexuálního zneužívání dětí. Přepis na blogu, Spotify
epizoda 80 (HOW A SEX THERAPIST STRIVES TO RAISE HER CHILDREN TO BE SEX POSITIVE). Rozhovor se sexuální terapeutkou o tam, jak s ohledem na věk dětí komunikovat témata jako hranice, autonomie, konsent. Přepis na blogu, Spotify