Za mě opravdu mohou obrazovky působit jako droga a je spousta rodičů, co s tím má zkušenost, kdy děti doslova prožívaly absťákové stavy, projeví se to podle mě až ve vyšším věku. Malému dítěti to prostě vypnete, přijmete jeho emoce a je to. U staršího už to tak jednoduché není. Ano, vše výše uvedené má vliv, je však velmi lehké sklouznout do problému. Navíc některý obsah je k tomu přímo dělaný. A dítě to nemusí být schopno vyhodnotit. Opět se bavíme o dítěti starším, kterého už rodič jen tak jednoduše nekontroluje.
Myslím si, že pokud bych odlišil děti do 6 let, které nepoužívají mobil samostatně, ale společně sledují televizi s rodiči, tak bych riziko návyku viděl jako nižší, pokud se rozumně stanoví délka času a rodič dává dítěti příklad svým chováním. Znepokojuje mě však, to co vidím u školáků. Na autobusových zastávkách a před školami sedí relativně menší děti, které neustále civí do mobilu, i když sedí vedle kamarádů. Nevím, jestli hrají online hry nebo scrollují krátká videa,či chatují, ale je to smutné, to množství tváří sklopených do obrazovek. Silný argument pro mě jsou výzkumné zprávy od UNESCO GLOBAL EDUCATION MONITORING REPORT 2023, OECD PISA z 2022 a 2024 které analyzovaly situaci v celosvětově a presentovaly, že třetina až polovina žáků v různém věku měla díky obrazovkám a zejména mobilům problémy se zhoršením studijních výsledků, ztrátou pozornosti, úzkostí, depresí. Delší souhrn s čísly např. na straně dvě u: https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2024/05/students-digital-devices-and-success_621829ff/9e4c0624-en.pdf. Obrazovky a zejména mobily včetně sociálních sítí a onlineher jsou bohužel udělané tak, aby byly návykové a přinášely zisky. Rodiče tento problém zřejmě zlehčují a děti pak jejich chování napodobují. Vítám regulaci telefonů ve školách a věřím, že přispěje k zlepšením studijních výsledků, a celkově k tomu, že spolu budou děti mluvit více tváří v tvář.
Ano, je pravda, že telefony rozptylují naši pozornost a tím mohou bránit učení i sociálním interakcím. Jak přesně se ale mají ta omezení ve školách nastavit jasné není (úplně zakázat? Nechat ve skříňce? Vypnout zvuky? Zakázat pro "zábavu" ale dovolit pro akademické účely? A kdo pak bude dodržování pravidel vynucovat - učitelé místo toho aby učili?... apod.) Ne všechny studie na toto téma došly k tomu, že úplný zákaz telefonů zlepšuje průměr studentů. Zároveň si ale také myslím, že by nějaká omezení nastavena být měla. Jen bychom od toho neměli mít zas tak velká očekávání - problém obrazovek vs. akademické výsledky vs. socializace a mentální zdraví není vůbec jednoduchý a má mnoho aspektů. Snadné řešení spíš mít nebude.
Připomíná mi to žabomyší války ohledně příznivého a nepříznivého vlivu pravidelného pití malého množství alkoholu (ve Francii vína, v Čechách samozřejmě piva) na lidské zdraví. Důvěryhodné studie, metastudie, á čtverky citací z prestižních časopisů, tvrdá a měkká data, a pak trošku toho svého osobního, zahrát na citlivou strunku a dát do toho srdíčko, páč já to s vámi myslím dobře. A zdravý selský rozum pláče v koutě. Sama autorka přitom není nestranná- problém se jí osobně dotýká, takže si ze všech dat vyloví to, co se jí hodí do krámu, stejně jako to dělá její oponent. Ani jednoho nenapadnou širší souvislosti, přestože je zmiňují- lidstvo bylo, je a bude vždy nedůvěřivé k novinkám. Když začaly jezdit první parní stroje, lékaři varovali, že jakmile překročí rychlost 50 km/h utrpí cestující spoustu zdravotních komplikací- záchvaty, potraty, zvracení, mdloby. Dnes se tomuhle malování čertů na zeď smějeme. Čemu se už nesmějeme je ten širší kontext, kam nás a naši planetu masové používání dopravních prostředků dovedlo. U digitálních technologií je to stejné- jejich přínos je a bude obrovský, ale bylo by naivní se domnívat, že nebude vyvážen stejně obrovskou negativní daní. Na jakou oblast našeho života? To nám řeknou vnoučata těch dětí, se kterými se nyní provádí ty důvěryhodné studie.
Za mě opravdu mohou obrazovky působit jako droga a je spousta rodičů, co s tím má zkušenost, kdy děti doslova prožívaly absťákové stavy, projeví se to podle mě až ve vyšším věku. Malému dítěti to prostě vypnete, přijmete jeho emoce a je to. U staršího už to tak jednoduché není. Ano, vše výše uvedené má vliv, je však velmi lehké sklouznout do problému. Navíc některý obsah je k tomu přímo dělaný. A dítě to nemusí být schopno vyhodnotit. Opět se bavíme o dítěti starším, kterého už rodič jen tak jednoduše nekontroluje.
Souhlasím, proto mi přijde dobré, nastavovat ty hranice od útlého věku a zároveň vysvětlovat, proč je nastavujete, jak algoritmy fungují apod.
Myslím si, že pokud bych odlišil děti do 6 let, které nepoužívají mobil samostatně, ale společně sledují televizi s rodiči, tak bych riziko návyku viděl jako nižší, pokud se rozumně stanoví délka času a rodič dává dítěti příklad svým chováním. Znepokojuje mě však, to co vidím u školáků. Na autobusových zastávkách a před školami sedí relativně menší děti, které neustále civí do mobilu, i když sedí vedle kamarádů. Nevím, jestli hrají online hry nebo scrollují krátká videa,či chatují, ale je to smutné, to množství tváří sklopených do obrazovek. Silný argument pro mě jsou výzkumné zprávy od UNESCO GLOBAL EDUCATION MONITORING REPORT 2023, OECD PISA z 2022 a 2024 které analyzovaly situaci v celosvětově a presentovaly, že třetina až polovina žáků v různém věku měla díky obrazovkám a zejména mobilům problémy se zhoršením studijních výsledků, ztrátou pozornosti, úzkostí, depresí. Delší souhrn s čísly např. na straně dvě u: https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2024/05/students-digital-devices-and-success_621829ff/9e4c0624-en.pdf. Obrazovky a zejména mobily včetně sociálních sítí a onlineher jsou bohužel udělané tak, aby byly návykové a přinášely zisky. Rodiče tento problém zřejmě zlehčují a děti pak jejich chování napodobují. Vítám regulaci telefonů ve školách a věřím, že přispěje k zlepšením studijních výsledků, a celkově k tomu, že spolu budou děti mluvit více tváří v tvář.
Ano, je pravda, že telefony rozptylují naši pozornost a tím mohou bránit učení i sociálním interakcím. Jak přesně se ale mají ta omezení ve školách nastavit jasné není (úplně zakázat? Nechat ve skříňce? Vypnout zvuky? Zakázat pro "zábavu" ale dovolit pro akademické účely? A kdo pak bude dodržování pravidel vynucovat - učitelé místo toho aby učili?... apod.) Ne všechny studie na toto téma došly k tomu, že úplný zákaz telefonů zlepšuje průměr studentů. Zároveň si ale také myslím, že by nějaká omezení nastavena být měla. Jen bychom od toho neměli mít zas tak velká očekávání - problém obrazovek vs. akademické výsledky vs. socializace a mentální zdraví není vůbec jednoduchý a má mnoho aspektů. Snadné řešení spíš mít nebude.
Připomíná mi to žabomyší války ohledně příznivého a nepříznivého vlivu pravidelného pití malého množství alkoholu (ve Francii vína, v Čechách samozřejmě piva) na lidské zdraví. Důvěryhodné studie, metastudie, á čtverky citací z prestižních časopisů, tvrdá a měkká data, a pak trošku toho svého osobního, zahrát na citlivou strunku a dát do toho srdíčko, páč já to s vámi myslím dobře. A zdravý selský rozum pláče v koutě. Sama autorka přitom není nestranná- problém se jí osobně dotýká, takže si ze všech dat vyloví to, co se jí hodí do krámu, stejně jako to dělá její oponent. Ani jednoho nenapadnou širší souvislosti, přestože je zmiňují- lidstvo bylo, je a bude vždy nedůvěřivé k novinkám. Když začaly jezdit první parní stroje, lékaři varovali, že jakmile překročí rychlost 50 km/h utrpí cestující spoustu zdravotních komplikací- záchvaty, potraty, zvracení, mdloby. Dnes se tomuhle malování čertů na zeď smějeme. Čemu se už nesmějeme je ten širší kontext, kam nás a naši planetu masové používání dopravních prostředků dovedlo. U digitálních technologií je to stejné- jejich přínos je a bude obrovský, ale bylo by naivní se domnívat, že nebude vyvážen stejně obrovskou negativní daní. Na jakou oblast našeho života? To nám řeknou vnoučata těch dětí, se kterými se nyní provádí ty důvěryhodné studie.