Jak matky ovlivňují touhu dcer po štíhlosti?
Studie o vnímání krásy u dětí a tipy, jak u nich budovat zdravý pohled na vlastní tělo
Tentokrát jsem se podívala na jednu zajímavou studii o utváření povědomí o vlastním těle v kontextu společenských standardů krásy (body image) u malých dětí. Jejím cílem bylo posoudit nespokojenost s tělem a povědomí o dietě jako způsobu dosažení štíhlosti u dětí ve věku 5-8 let. Autoři chtěli hlavně zjistit, kdy u dětí problémy s představami o vlastním těle začínají a případně rozkrýt, jak to můžeme jako rodiče ovlivnit.
💬SHRNUTÍ: U dívek se začíná objevovat touha po štíhlejší postavě kolem 6. roku věku. Obě pohlaví už kolem 5-8 let vykazují povědomí o dietách a vliv rodičů je značný - hlavně spokojenost matek s jejich vlastním tělem.
Design studie
Vzorek 135 dětí ve věku 5-8 let se zúčastnil individuálních rozhovorů, v nichž byla nespokojenost s tělem měřena pomocí hodnocení preferencí své postavy. Povědomí o dietách bylo hodnoceno na základě odpovědí na krátký scénář s dětskými postavami stejného pohlaví. Konkrétně dětem výzkumníci ukázali obrázek postavy Ann (holkám) nebo Anthonyho (klukům) a pak obrázek Ann nebo Anthonyho s objemnější postavu, což mělo být o rok později. Aniž by slova jako dieta a váha zazněla, děti odpovídaly na otázky, jak myslí, že se ta změna s Ann/Anthonym stala, co by měl/a udělat jinak apod. Také se jich autoři ptali na postoje rodičů nebo to, jak moc rodiče zasahují do jejich jídelníčku.
Spokojenost s vlastním tělem
Studie zjistila, že značná část mladých dívek internalizuje společenské přesvědčení o ideální štíhlé postavě. Více než polovina (59 %) dívek toužila po štíhlejší postavě, zatímco u chlapců to bylo 35 %. Tato touha po štíhlosti se u dívek objevila přibližně v 6 letech, zatímco 5leté dívky neprojevovaly rozdíl mezi svým současným a ideálním já. Tato zjištění jsou v souladu s předchozími výzkumy nespokojenosti s tělem u dětí před pubertou a naznačují, že společenská přesvědčení o tvaru těla vstřebávají mladé dívky již ve věku 6 let.
Na rozdíl od dívek si stejný počet chlapců přál být štíhlejší nebo naopak větší. Tento vzorec je v souladu s dalšími studiemi o nespokojenosti mužů s tělem - chlapci, kteří si přejí být větší, mohou usilovat o svalnatější postavu. Jak ale poznamenali v téhle studii, těchto chlapeckých ideálů lze dosáhnout přirozeným růstem v pubertě, oproti tomu dívky obvykle dospívání posouvá od novodobých ideálů krásy dál.
Diety
Povědomí o dietách měla většina dětí a s věkem se zvyšovalo, nebyl ale zjištěn významný vliv pohlaví. Zdá se, že pro dívky i chlapce je fakt, že jsou diety prostředkem k dosažení štíhlosti, běžnou součástí učení o životě ve společnosti. Děti (a stejně tak většina dospělých) si však pravděpodobně neuvědomují rizika a možné negativní zdravotní dopady s tím spojené.
Vliv rodičů
Studie rovněž zkoumala vliv rodičů na nespokojenost dětí s vlatsním tělem a povědomí o dietách. Vícenásobná regresní analýza odhalila, že nespokojenost s tělem byla predikována pohlavím a vnímanou nespokojeností s tělem matky. Tedy čím více byla matka nespokojená se svým vlastním tělem, tím spíše se tato nespokojenost promítla do negativního vnímání postavy i u dcery. V menší míře to však platilo i pro chlapce, což naznačuje, že jak dívky, tak chlapci v tomto věku vnímají své matky jako primární určující vliv v jejich životě a při určování sebepojetí. Otcové a jejich spokojenost nebo nespokojenost s tělem neměli v tomhle na děti vliv.
Kontrola rodičů nad jídelníčkem dětí
Dívky vnímaly, že rodiče vykazují větší kontrolu nad jejich stravovacím chováním ve srovnání s chlapci, a to v každé věkové skupině. Rozdíl byl znatelný i při zohlednění BMI. To znamená, že mezi srovnatelně vážícími dětmi rodiče více hlídali právě dívky, aby nejedly nezdravě. Omezování přístupu dětí ke sladkostem, což rodiče nejspíše dělají s cílem podpořit správné stravovací návyky, však může mít ve skutečnosti opačný efekt. Často vede ke zvýšené konzumaci v těch chvílích, kdy to rodiče nevidí.
Limitace studie
Dělat závěry z jediné studie je ošemetné, a je proto na místě zmínit, jaká jsou její omezení. Vzorek nebyl úplně reprezentativní - šlo o děti ze soukromé církevní školy, ze střední socioekonomické vrstvy. Také jde o typ observační průřezové studie, kde je vždy problematické určovat příčinnou souvislost. Je tedy třeba dalšího výzkumu, longitudinálních studií, ideálně i těch randomizovaných. I tak ale studie přinesla řadu hodnotných poznatků.
Závěr
Zjištění naznačují, že si značná část malých dětí internalizuje společenská přesvědčení týkající se ideálního tvaru těla a uvědomuje si diety jako prostředek k jeho dosažení. Rodiče ale v životech takhle malých dětí stále ještě hrají zásadní roli. Svými vlastními postoji můžou děti ovlivnit, nasměrovat je, předat jim zdravé hodnoty - ale také jim nevědomky ublížit.
Celkově lze říci, že podporou pozitivního přístupu k tělu, zdravých návyků a kritického myšlení mohou rodiče sehrát zásadní roli v prevenci nespokojenosti s tělem či nezdravého dietního chování už u svých malých dětí.
Tipy na závěr:
Implementace zjištění ze studie do každodenní výchovy by mohla zahrnovat několik strategií, zmíním tady proto několik praktických tipů.
Dávejte si pozor na to, jak o svém těle před dětmi mluvíte. Obzvlášť jako matky dcer musíme v tomhle zapracovat na vlastních bolístkách, přijmout se i se svými nedostatky a sportovat kvůli zdraví nebo pohodě, ne vzhledu. I když si myslíte, že vás dítě zrovna neslyší, nikdy nekritizujte svůj vzhled.
Nekritizujte postavu svých dětí a dcer obzvlášť. Nedovolte, aby to kritizoval i kdykoli jiný ( takové to"no ty ses nám hezky spravila!" umí od tetiček a prarodičů na dlouho zabolet).
Nedržte diety, hlavně ne ty drastické a nárazové (typu “musím zhubnout do plavek”).
O všech tělech mluvte s respektem. O tom svém a svého dítěte obzvlášť, ale ani u cizích lidí a dětí byste neměli používat nějaké nehezké nálepky pro jejich tělesnou stavbu a vzhled.
Dovolte dětem, ať si samy rozhodují o tom, kdy jsou plné a kdy mají ještě hlad. Samozřejmě nabízejte pestrou stravu.
Nenálepkujte jídlo jako dobré vs. špatné, zdravé vs. nezdravé. Spíš se snažte vysvětlit jeho funkce (dodává energii na dlouho, dává nám rychlou energii, která ale taky rychle zmizí apod.)
Mluvte s dětmi o tom, jak jsou ideály krásy zobrazovány v médii nebo na sociálních sítích.
Všechny tyhle vaše snahy o nastavení zdravého obrazu o vlastním těle by měly přijít před 6. rokem. Později už by mohlo být příliš pozdě.
Zdroj: Lowes, J. and Tiggemann, M. (2003), Body dissatisfaction, dieting awareness and the impact of parental influence in young children. British Journal of Health Psychology, 8: 135-147. https://doi.org/10.1348/135910703321649123