Očkování díl 1.: jak je to s vakcínami a autismem?
Kde tato souvislost vznikla, proč je vědecky neudržitelná, a co vlastně o autismu víme.
(8 min čtení)
„Syn se po očkování úplně změnil.“ „Dříve autismu tolik nebylo, je to podezřelé.“ „Nechci nic riskovat, když nevím, co v těch vakcínách je.“
Takové věty nejspíš slyšel každý, kdo někdy vstoupil do nějaké online rodičovské skupiny, v níž se řeší očkování. Strach ze souvislosti mezi vakcínami a autismem patří k hlavním důvodům, proč se někteří rodiče rozhodnou neočkovat.
Dlouho jsem nevěděla, jak téma očkování pojmout. Jde o velmi komplexní téma, které by šlo probírat z mnoha pohledů. Vzhledem k tomu, co se teď ale děje v USA a jaké dezinformace se o očkování šíří i v ČR, cítím, že je na čase do tohoto vosího hnízda kopnout. A začít u největšího strachu kolem očkování: Může za rostoucí výskyt autismu?
🥼 Kde to začalo
Mnozí z vás o celé té kauze slyšeli, podrobnosti jsou ale fascinující. Za otce tohoto podezření se považuje Andrew Wakefield, který v r. 1998 publikoval v prestižním Lancetu článek o asociaci mezi MMR vakcínou (proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím) a autismem společně se zánětem střev. Studie proběhla na maličkém vzorku o 12 dětech a své kritiky měla od začátku - šlo o malou sérii jednotlivých případů bez kontrol, spojovala tři celkem běžné stavy (očkování, autismus, zažívací obtíže) a spoléhala pouze na výpovědi rodičů.
Byla mj. problematická eticky, kvůli čemuž byla Lancetem nakonec stažena (i když až o neuvěřitelných 12 let později, během kterých byla už škoda napáchána). Wakefielda také po dlouhém disciplinárním řízení zbavila komora lékařské licence. Jak se ale ukázalo v 7dílné investigativní práci Briana Deera, kterou publikoval v r. 2011 v The British Medical Journal, původní studie nebyla jen neetická a špatně provedená, byla i zfalšovaná a finančně motivovaná. Pro přehlednost dávám všechny “přešlapy” do tabulky, zájemci si o nich mohou přečíst více v poznámce1.
To všechno jsou v publikačním světě výzkumu donebevolající nehoráznosti. Jednotlivě. Ale takhle dohromady… je opravdu těžké pochopit, jak to vůbec někdo mohl tak zprasit a někdo další (respektive několik dalších) to tak zprasené nechat projít recenzním řízením a otisknout v prestižním periodiku.
Wakefieldova studie se často označuje za jeden z nejvíce poškozujících podvodů v historii medicíny. Přesto on sám zůstává v antivax kruzích hrdinou, který byl umlčen.
📈 Jak je to s tím nárůstem diagnóz?
Nejčastějším argumentem rodičů pro odmítnutí očkování dětí tedy i nadále je, že způsobuje autismus. Data přeci ukazují, že jakmile se začalo očkovat, diagnóza autismu roste… nebo ne?
Souvislost mezi MMR vakcínou a autismem byla obrovským počtem kvalitních studií vyvrácena. Prakticky ihned po publikaci Wakefieldovy pseudostudie se začaly množit důkazy, že žádná kauzalita mezi těmito jevy není. Dnes to máme i díky velkým populačním studiím ověřeno na souborech čítajících miliony dětí. Všechny studie se shodují, že ve skupině očkovaných dětí je riziko rozvoje autismu stejné jako u neočkovaných dětí (dle jedné studie bylo dokonce diagnóz autismu u očkovaných méně).
Pozoruhodná je ale i druhá část argumentu - je autismus opravdu na vzestupu?
Ze statistických dat bez bližšího zkoumání to tak skutečně vypadá. V 60. letech se uvádělo, že se autismus týká 4,5 dětí / 100 tis., dnešní incidence je spíše kolem 300/100 tis. dětí. Tady bychom mohli skončit a nazvat to, podobně jako mnozí další, epidemií autismu.
Jenže co už se u toho zapomíná zmínit, je, že se během těch let úplně změnila diagnostická kritéria pro to, co za autismus vůbec považujeme. V historických začátcích této diagnózy to byly jen velmi těžké případy - zcela nemluvící děti se silným kognitivním deficitem, sklony k agresi. Autismus se jako jednotka považoval za variantu dětské schizofrenie (a mohly za to samozřejmě příliš chladné matky).
Dnes ale víme, že se schizofrenií ani výchovou nesouvisí a máme nadřazený pojem, poruchy autistického spektra (PAS). Pod PAS spadá velmi široké spektrum projevů, od těch sotva poznatelných až po ty závažné. Drtivá většina z lidí, kteří jsou dnes s PAS diagnostikováni, by proto v 60. letech vůbec za autistickou považována vůbec nebyla.
Přesně to dokládají i mnohé studie. Tato dánská odhaduje, že nejméně 60 % z nárůstu diagnóz autismu mezi lety 1980-91 lze přičíst změně v reportování a diagnostických kritériích. Australská studie říká, že v celosvětovém měřítku a po zohlednění změn v diagnostice neexistuje jediný důkaz pro skutečný nárůst počtu případů mezi lety 1990 a 2010.
Když k tomu přičteme fakt, že s lety přišlo i lepší porozumění a povědomí o diagnóze PAS ze strany lékařů i veřejnosti a tím i přesnější a rychlejší hlášení zdravotnickým orgánům, je už ta “epidemie” méně zřejmá. Změnil se význam pojmu “autismus”, změnilo se vnímání tohoto pojmu i naše schopnost jej rozpoznat a přijmout.
🕵🏻♀️ Co teda autismus způsobuje?
Logicky se nabízí otázka: “Když ne očkování, co tedy za autismus může?”
Zde stojí za zmínku další velmi zajímavá studie na téma autismus vs. očkování. I ona na velkém vzorku ukázala, ze spolu očkování a autismus nesouvisí. Navíc se ale chytře podívala na skupinu mladších sourozenců dětí s již diagnostikovaným autismem. Kvůli strachu rodičů z vlivu vakcín u nich totiž byla proočkovanost nižší než v bežné dětské populaci. Neočkovaní sourozenci ale měli úplně stejné riziko, že se u nich autismus rozvine, jako ti očkovaní. A toto riziko bylo vyšší než populační. Proč? Protože genetika.
Mutace v genech, které za PAS stojí, často vznikají tzv. de novo, což znamená náhodně u daného plodu a aniž by je bylo možné detekovat u rodičů. Zároveň ale víme, že autismus může být opakovaným jevem ve stejné rodině - např. riziko pro výše zmíněné sourozence autistických dětí je podle poslední studie kolem 20 %. Studie dvojčat naznačují dědičnost PAS až na 60-90 %.
Kromě toho známe i další rizikové faktory pro vznik autismus. Sem patří např. vyšší věk rodičů a to hlavně (pro některé možná překvapivě), vyšší věk otců. Například tato studie uvádí, že potomci mužů ≥ 50 let mají 2,2x vyšší riziko autismu oproti těm s otci do 29 let, a to po kontrole věku matky a dalších zdokumentovaných rizikových faktorů autismu. U žen je stejně jako vysoký věk rizikový i velmi nízký věk - a nejrizikovější se zdá být stav, kdy se vysoký věk otce zkombinuje s nízkým věkem matky.
Rizikové jsou i některé stavy kolem porodu, jako je růstová restrikce, předčasný porod (před 35. týdnem) nebo hypoxie miminka, vyjádřená nízkým Apgar skóre. Data ale nejsou úplně konzistentní a i když pravděpodobně perinatální komplikace riziko ASD zvyšují, nevíme přesně které ani jak moc.
V posledních letech se objevily náznaky, že riziko PAS mohou zvyšovat i vysoké horečky matky ve druhém trimestru. I když to zatím nebylo potvrzeno většími a významnějšími studiemi, zmiňuji to zde proto, aby se ženy (i přes paniku vyvolávající příspěvky na sociálních sítích) nezdráhaly užívat při horečkách paracetamol nebo ibuprofen. Souvislost s jejich užíváním a negativními dopady na miminko se nepotvrdila (ovšem ibuprofen by se skutečně neměl užívat po 20. týdnu těhotenství déle než pár dnů).
🕓 Domácí videa a autismus
Dobře, genetika, ale není náhodou očkovaní “spouštěčem” autismu u těch geneticky predisponovaných dětí?
Jak jste už asi slyšeli, jasné projevy autismu lze pozorovat kolem 18 měsíců věku, kdy se u nás u praktického lékaře vyplňuje i screeningový dotazník. Protože tomu přibližně odpovídá doba, kdy se dětem dává první dávka MMR vakcíny, je viník nasnadě.
Ve skutečnosti jsou ale méně výrazné projevy autismu patrné dlouho předtím. Už v 90. letech vědce napadlo, že lze chytře využít domácích videí. Sice ještě neexistovaly chytré telefony, milníky jako první narozeniny se ale na videokamery zaznamenávaly. Zaslepení trénovaní odborníci byli schopni celkem přesně identifikovat ty děti, u kterých byl později autismus diagnostikován.
Z přehledu studií věnujících se domácím videím je zřejmé, že známky autismu lze pozorovat v prvním roce u většiny dětí. Jedna zahrnutá studie je detekovala dokonce už v prvních 6 měsících2.
Pro rodiče je pochopitelně těžší tyto první známky “vidět”. Jde ale o další důkaz, že očkování v rozvoji autismu nehraje žádnou roli, ani tu vedlejší (jako nějaký spouštěč). Autismus má zkrátka svůj typický průběh už od narození a i když genetika možná není jedinou příčinou, je podle dosavadních výzkumů tou nejvýznamnější a nejlépe doloženou.
👉 Závěr
I když věřím, že očkování je správnou volbou pro naprostou většinu dětí, naprosto chápu, že mají rodiče obavy a otázky. Odpovědí na ně nikdy nemá být shazování, ale otevřená a fakty podložená diskuze.
Podezření, že vakcíny způsobují autismus, bylo však důkladně prozkoumáno a opakovaně vyvráceno. Máloco víme v medicíně s takovou jistotou. Nejkvalitnější dostupné důkazy - od obřích epidemiologických studií přes komplexní přehledy a doporučení odborných organizací po studie analyzující domácí videa dětí s PAS - se shodují v jendom: mezi očkováním a autismem neexistuje příčinná souvislost. Autismus ani není na vzestupu, pouze jsme jako PAS začali nazývat mnohem širší škálu stavů a umíme je lépe rozeznávat.
Naopak za původním obviněním stála maličká, zfalšovaná studie publikovaná s vidinou finančního zisku. Bohužel se jí i jejímu autorovi dostalo velké mediální pozornosti a napáchala obrovské škody. Podle WHO očkování každý rok zabrání 4-5 milionům úmrtí a dalším 1,5 milionům by zabránit mohlo, pokud by se proočkovanost zvýšila.
Tento příběh je pro nás připomínkou, že dezinformace, které jednou zapustí kořeny, lze jen těžko vymýtit - a to i tváří v tvář důkazům. Vyvolávání strachu zkrátka vždy táhne nejvíce pozornosti a věda nemá hlas, pokud jí ho nedáme. Díky, že jste na téhle misi se mnou.
Úplně všechny z reportovaných 12 dětí měly ve studii pozměněné záznamy. Ani v jediném případě nebylo možné porovnat reálné lékařské zprávy dohledaných dětí s popisy a diagnózami zveřejněnými v článku.
První příznaky autismu se v 5 případech objevily měsíce **před** podáním MMR vakcíny. V článku ale Wakefield jejich nástup příhodně posunul.
Wakefield prováděl dětem invazivní vyšetření, která nebyla z lékařského hlediska nutná - krom obyčejných krevních odběrů třeba také kolonoskopie s odběrem vzorků. 9 z nich mělo výsledky histologie původně negativní, po „přezkoumání“ (které nebylo dle původního protokolu studie ani v plánu) však došlo ke změně na diagnózu nespecifického zánětu tlustého střeva.
Wakefield v článku uvedl, že výběr vzorku pacientů byl náhodný. Ve skutečnosti byl silně selektovaný - mnozí rodiče jednotlivých dětí se navzájem znali, a to z rodičovského hnutí vystupujícího proti MMR vakcíně.
V neposlední řadě studie smrděla i kvůli starým dobrým penězům. Právník jménem Richard Barr připravoval hromadnou žalobu na výrobce MMR vakcíny, která měla být podpořena právě Wakefieldovou studií. Wakefield dostal od Barra dar 100 tisíc USD, ze kterého tuto studii financoval. Také bylo 5 z dětí zahrnutých ve Wakefieldově studii i Barrovými klienty v této chystané žalobě. A navíc si nechal Wakefield před publikací registrovat mnoho souvisejících patentů, mj. na vlastní MMR vakcínu.
Mezi nejčastější projevy patrné už v prvním roce života patří nižší frekvence vyhledávání sociálního kontaktu, nižší výskyt sociálního úsměvu, očního kontaktu, gest, reakce na oslovení.