Úvod do vědeckých studií: jak se v nich zorientovat

Studie jsou pro mě hlavním zdrojem informací. Jenže si všechny nejsou rovny - některým můžeme věřit více, jiným méně. Tady se to snažím krátce shrnout.

💬 Shrnutí: Randomizovaná kontrolovaná studie, kdy se náhodně rozdělí účastníci do skupiny s “léčbou” a kontrolní, je co do věrohodnosti nejlepší. Metody a výsledky jsou nejobjektivnější části studie. Titulkům typu “vědci zjistili” opravdu nevěřte.

📑 Části každé studie (a které z nich nikdy nelžou)

Skoro všechny vědecké články mají stejnou strukturu.

• Abstrakt: Stručné shrnutí studie, většinou přístupný zdarma. Autoři ale vybírají, které výsledky v něm “vypíchnou”

• Úvod: Informace o tématu, cílech a hypotézách studie

• Metody: Popis postupu a technik použitých v rámci designu studie

  • 👉🏻 nudná, ale objektivní část, důležitá k hodnocení věrohodnosti dat a možných zkreslení

  • je to také část, kde autoři popisují, jaké statistické metody pro zpracování dat použili a tedy jak je případně “popostrčili” tak, aby jim to dobře vycházelo

• Výsledky: Prezentace dat a změřených výsledků studie

  • 👉🏻 tohle je nejobjektivnější část studie

• Diskuse: Diskuze o výsledcích, jejich významu a možných budoucích směrech výzkumu

  • často už zatížená interpretací autorů

• Závěr: Shrnutí výsledků a závěrů studie

  • Autoři můžou zmínit jen ty výsledky, které se jim tzv. hodí

🔝 Kvalita důkazu podle typu studie

Typy studií, které nejvíce používám já, si můžeme seřadit od těch nejvěrohodnějších:

1. Randomizovaná kontrolovaná studie - ideálně na dost velkém vzorku a s kvalitním provedením, případně jejich souhrn (jako dělá třeba Cochrane databáze)

   • zkoumá daný efekt (např. léku) na jedné skupině lidí a srovnává s kontrolní skupinou, která dostává standardní léčbu nebo placebo (proto se taková studie jmenuje “kontrolovaná”)

   • přiřazení do dané skupiny je náhodné (proto “randomizovaná”)

   • cílem je limitovat rozdíly mezi oběma skupinami a tím možná zkreslení na pozadí

   • je zlatým standardem k prokázání příčinné souvislosti mezi jevy

   • bonusem je zaslepení, kdy účastníci nevědí, v jaké skupině jsou a dvojité zaslepení, kdy to nevědí ani hodnotící vědci (a nemůže se tak ani u jednoho projevit očekávání efektu) - zaslepení ale není vždy možné

2. Klinická prospektivní studie s kontrolami a na velkém vzorku

   • bez randomizace, ale pořád méně zatížená zkresleními

3. Observační studie

   • vezme se skupina lidí, kteří se už sami od sebe zkoumanému jevu vystaveni byli (může to být vitamin, lék, cvičení, kojení, cokoli) a srovnají se s těmi, kteří ne

   • protože ale nevíte nic o tom, proč daný lék užívají nebo se pro určité chování rozhodli, je zde velké riziko zkreslení různými faktory na pozadí

4. Případová studie

   • popis jednoho případu

   • může přinést zajímavé postřehy, ale nic všeobecného se z nich usoudit nedá

Zohledňuje se ještě, jestli byly výsledky daného výzkumu zopakovány i jinými vědci a zda jsou konzistentní.

Udělat randomizovanou kontrolovanou studii je samozřejmě mnohem nákladnější než třeba observační, proto je jich na dané téma vždycky méně co do počtu. Tvrdit ale, že něco je “pravda”, protože to dokazuje víc článků, je trochu ošemetné, protože má randomizovaná studie (většinou) navrch.

🤔 Pozornost k detailům

Během čtení každé studie je důležité věnovat pozornost detailům. Zkuste si u toho klást otázky, například:

• Jaký byl vzorek pro daný výzkum? Byl dostatečně velký? Dost reprezentativní svým složením?

• Jaké byly hlavní výsledky studie a jak se vztahují k hypotéze autorů?

• Jaká jsou možná zkreslení (=biasy) ve studii? Je jich hodně, ale tady ty nejčastější:

  • Výběrový/selekční bias: nábor do studie byl něčím podmíněný

  • Konfirmační bias: autoři chtějí potvrdit svou hypotézu a data touto optikou interpretují

  • Zavádějící faktory na pozadí: pokud je asociace způsobená jiným faktorem na pozadí, než je zkoumaný efekt. Typické je to pro observační studie

  • Publikační bias: studie se “zajímavými” výsledky mají větší pravděpodobnost na otisknutí

👉🏻 Tipy na závěr

• Je asi jasné, že titulky typu “vědci zjistili, že” mají s nějakou objektivní pravdou většinou pramálo společného

• Všechny studie financované americkou vládou jsou volně přístupné na PubMed Central

• Cochrane databáze vydává vždy poměrně srozumitelná shrnutí svých přehledů

• Do článků, za které se platí, se můžete často dostat přes univerzitní přístup nebo skrz knihovnu

• Pokud si chcete přečíst nějakou studii, která není přístupná volně, můžete vždy kontaktovat některého z autorů. Sice si nepřečtete článek hned, skoro vždy vám ho ale opravdu pošlou.