Věkový rozestup mezi dětmi: co na to říká věda

👨‍👩‍👧‍👦 Jsou nějaké prokazatelné (ne)výhody krátkých vs. dlouhých rozestupů mezi sourozenci?

Nedávno jsem na hřišti zaslechla rozhovor dvou maminek, který byl právě na téma optimálního věkového rozdílu mezi sourozenci. Když jedna zmínila, co o tom říkají “odborníci”, zarazila jsem se, protože mě do té doby ani nenapadlo jít kvůli stále častější otázce “a kdy bude další?” na PubMed. Musela jsem to samozřejmě hned dohnat a z výsledků jsem byla celkem překvapená. Tedy abychom si rozuměli - nemyslím, že bychom se já nebo vy měli následujícími zjištěními nějak zásadně řídit. Plánování rodiny je těžce individuální věc a když pominu, že vůbec možnost rozhodování o věkovém rozestupu dětí je známkou obrovských privilegií (stran zdraví, plodnosti, financí a mnoha dalších), jakýkoli důvod si pro sebe vymyslíte je pádnější než nějaké studie (natož - bohužel zase - ty observační). Nicméně, pokud fakt nevíte, ale naplánovat si to nějak chcete, můžete to brát jako takové popostrčení.

💬 Shrnutí: Z hlediska studií je s ohledem na zdravotní, vývojové i vztahové aspekty optimální rozestup mezi sourozenci kolem 27-32 🌝. V reálném životě ale neexistuje špatný rozestup nebo “nejlepší” řešení úplně pro všechny, každá rodina je unikátní a rodiče by tak měli zohlednit hlavně svoje preference.

Photo by Christian Bowen on Unsplash

😫 Klasické postestknutí nad daty

Asi už víte, co teď přijde. Nařídit náhodně nějakým rodinám, aby měly děti hned za sebou a jiným, aby počkaly (= randomizace), nejde. Jenže v observačních studiích se rodiny, které mají děti rychle po sobě, typicky od těch vyčkávajících liší - častěji třeba otěhotní neplánovaně nebo jsou impulzivnější, liší se i socioekonomickým statusem (a jak jsme si už mnohokrát ukázali, ten má na další vývoj dětí opravdu významný vliv). Na velmi dlouhé intervaly zas mohly mít vliv různé zdravotní problémy spíše než rozhodnutí rodičů. Zkrátka, data jsou nejspíš zkreslená. Ale jen tak ze zajímavosti - co říkají?

🩺 Zdravotní rizika

Souhrnná analýza studií na tohle téma uzavírá, že zdravotní rizika pro dítě jsou nejvyšší, pokud je mezi těhotenstvími méně než 6 měsíců nebo více než 5 let a patří mezi ně předčasný porod, nízká porodní hmotnost a nižší hmotnost vzhledem k délce těhotenství. Negativní vliv na porodní hmotnost při kratším intervalu je ale pozorován hlavně v málo rozvinutých zemích. WHO proto doporučuje jako minimální rozestup mezi těhotenstvími 24 měsíců. Porodem to však nekončí (velká univerzální pravda). Méně než 2 roky mezi sourozenci byly v téhle studii spojené s vyšším rizikem úrazu mladšího dítěte vyžadujícím hospitalizaci, zvláště v jeho prvním roce života.

Nicméně podle studie ze Švédska, která chytře zohlednila zavádějící faktory tím, že srovnávala dětí narozené v rámci jedné rodiny, se z dlouhodobého hlediska nezdá, že by měl věkový rozestup zásadní vliv na celkové zdraví v dospělosti.

Co se týče zdraví matky, více než 5 let mezi těhotenstvími zvyšuje riziko preeklampsie (závažné onemocnění způsobující vysoký tlak a poškození řady orgánů u matky), rozestup nad 2 roky znamená silnější asociaci s prodlouženým porodem a méně než 1 rok zas s předčasným odloučením placenty (což může být život ohrožující stav pro dítě i matku) či jejím neoptimálním umístěním v děloze (tzv. vcestná placenta). Za zmínku také stojí, že krátký věkový interval mezi dětmi (< 18 měsíců) má negativní dopady na celkové zdraví obou rodičů do budoucna (nejspíše vzhledem k vyššímu stresu s tím spojenému).

Za optimální odstup těhotenství od posledního porodu se podle první zmíněné analýzy dá označit 20-40 měsíců a tahle z loňského roku to ještě zkonkrétnila na 18-23 měsíců, tj. 27-32 měsíců mezi sourozenci.

Proč by ale vůbec krátký nebo dlouhý interval mezi těhotenstvími měl hrát nějakou roli ve zdraví matek a dětí? U krátkého rozestupu se za viníka považuje vyčerpání “zásob” organismu, u toho dlouhého zas existuje teorie o připravenosti těla na těhotenství určitou dobu po porodu, která ale s časem klesá (věk autoři většinou zohlednili, takže jen tím, že dlouhé čekání znamená “starší vajíčka” to nebude).

🧠 Vývoj

Ovlivňuje nějak věkový rozdíl mezi sourozenci to, jak jsou potom třeba oba úspěšní ve škole? Nevíme, protože máme k dispozici jen observační data (haha 🤓🤦🏻‍♀️), ale jsou zde opakovaně naznačeny podobné asociace.

Podle starší, ale hodně obsáhlé studie, je věkový rozdíl ménší než 2 roky spojen s řadou negativních dopadů hlavně na mladší, ale i starší sourozence (obzvlášť chlapce) - týkalo se to akademických výsledků, inteligenčních testů, emočního vývoje, mentálního zdraví, vztahů mezi dětmi, dětí s rodiči i vztahu rodičů (o vztazích ale dále). Novější studie lépe zohledňující zavádějící faktory už tyhle asociace neukazují tak silně.

Tady našli horší výsledky v matematických i jazykových testech u dětí se sourozencem mladším o méně než 2 roky. Novější výzkum zas nenašel vztah mezi jazykovými dovednostmi dětí a věkovým rozestupem, starší sourozenec ale měl pozitivní vliv bez ohledu na věkový rozdíl.

Řada studií také dává sourozenecký rozestup do souvislosti s poruchami autistického spektra a opožděním vývoje pro mladší dítě. Tady popsali 2x a tady dokonce 3x vyšší riziko autismu při otěhotnění < 1 rok od porodu oproti > 3 roky. Nad 5letý rozdíl bylo riziko už zase vyšší, ale jen o 30 %. Souvislost s ADHD (poruchy pozornosti, hyperaktivita), kterou do té doby naznačovali jiní autoři, se ale nenašla.

Výhody při plánování rozestupu ukazuje přehled, podle kterého jsou u intervalů mezi těhotenstvími < 6 měsíců vyšší rizika stran vývoje druhého miminka. Riziko zas pomalu rostlo od 24 měsíců a nad 5 let strměji.

Všechny tyhle studie ale špatně nebo vůbec nezohledňují faktory na pozadí (a jak jsem zmínila, rodiče s velmi krátkými i velmi dlouhými intervaly se od těch s průměrnými liší). V téhle práci se o to pokusili a žádnou asociaci se školními výsledky nenašli, interval nad 2 roky ale byl spojen s vyšší pravděpodobností vysokoškolského titulu pro oba sourozence, hlavně mladšího (platnost tohoto zjištění v naší společnosti, kde studium vysoké školy rodiče finančně nezruinuje, je ale otázkou). A data ze Švédska, kde se podívali na efekty intervalů v rámci jedné rodiny (a tím maximálně zohlednili socioekonomické prostředí, ve kterém děti vyrůstají), ukazují mnohem jemnější rozdíly: v porovnání s 25-30 měsíci bylo u rozestupu 6-12 měsíců IQ nižší o 3 body u staršího a 1,5 bodu u mladšího sourozence. Efekty na dosažené vzdělání nebo budoucí výdělky byly ještě subtilnější.

Proč by vůbec měl věkový interval hrát tak negativní roli? Krom už zmíněných teorií a zavádějících faktorů může jít i o prostý fakt, že u většího rozestupu mají rodiče na děti více času. Četné studie ukazují, že pokud ho dětem kvalitně věnují, rozvíjí je to v mnoha ohledech. Například si se staršími dětmi častěji čtou, když je věkový rozdíl od mladšího sourozence větší (na druhou stranu ale můžeme diskutovat, jestli v tom nebude hrát roli i délka rodičovské dovolené, ve které ČR exceluje, a jestli pak není náhodou rozdělení pozornosti u nepracujícího rodiče dostačující). Asociace s poruchami autistického spektra tím ale vysvětlit nelze, tam se spíše diskutuje o již zmíněném vyčerpání nutričních látek a/nebo vlivu stresu v těhotenství.

👨‍👩‍👧‍👦 Vztahy

Říká se, že děti s krátkými rozestupy nebo dvojčata spolu mají skvělé vztahy. I rodiče si možná myslí, že pro ně bude jednodušší a méně stresující “odbýt” si plenky tzv. při jednom. Co ale říkají objektivní data?

Zajímavá je starší studie s videonahrávkami dětí ve věku 7-8 let. Pozitivnější rysy mělo chování mezi sourozenci s větším věkovým rozestupem, vzájemná agrese byla spojena s tím kratším. Další výzkum ukazuje, že sourozenci s rozestupem > 4 roky vykazují navzájem větší náklonnost, obdiv a laskavé chování, ty < 4 roky zas častěji uvedli, že jsou si “bližší”. I tak ale celkem konzistentně články a studie reportují, že se tato vnímaná blízkost nepromítá do nějakých výhod v kvalitě vztahů.

Mezi sourozenci narozenými blízko u sebe totiž bývá více konfliktů, hlavně ve věku nižších stupňů základní školy, pak se to zlepšuje. Nicméně, konflikty u nich přetrvávají i do dospělosti s větší pravděpodobností než u delších rozestupů.

Negativní efekt to může mít i na vztah rodičů mezi sebou. S věkovým rozdílem < 1,5 roku mezi dětmi se v 10letém horizontu pojí riziko rozvodu o 24-49 % vyšší oproti rodinám s dětmi > 4 roky od sebe. Nemalou roli bude hrát i fakt, že čím menší je mezi dětmi věkový rozdíl, tím více vnímají rodiče stresu.

👨‍👩‍👦 A co jedináčci?

V Číně je aktuálně asi nejvíce jedináčků na světě díky politice jednoho dítěte z 80. let. Očekávalo se, že budou představovat generaci rozmazlených egocentrických “sobečků”, dnes už ale máme k dispozici data i zkušenosti, které to vyvrací. Ve srovnání s nejedináčky mají lepší akademické výsledky i vztahy s rodiči, jsou méně úzkostní a depresivní, více motivovaní. Jinak se ale zásadně od dětí se sourozenci neliší.

Dobře, tak co mimo Čínu? Společnost nám přece jasně vysílá signál, že být jedináčkem je za trest, má jít o smutné dětství okradené o radostné zážitky i důležité lekce ohledně prosociálního chování (třeba pokud jde o dělení se). Nic z toho ale není reflektováno v datech. Jedináčci dosahují lepších výsledků v testech, hlavně pokud jde o verbální schopnosti, a dosahují vyššího vzdělání (ale ne že by nějaké studie ukazovaly, že jsou pak v dospělosti šťastnější). Jinak se od svých vrstevníků neliší, včetně sociálních dovedností. Rozhovory s (ale pouze 20) dospělými jedináčky ukazují, že jsou obecně za své dětství bez sourozenců rádi (i když se také do budoucna báli, že budou na péči o rodiče sami).

Jediné objektivní negativum spojené s jedináčkovstvím je častější sklon k obezitě a z toho plynoucí vyšší riziko srdečního onemocnění. Efekt toho, když se snaha “dopřát” něco dobrého soustředí od 4 prarodičů na jedno vnouče? Je to možné, těžko říct cokoli s jistotou.

👉 Závěr

Napříč studiemi jsou velmi krátké rozestupy (hlavně < 1 rok mezi těhotenstvími, tj. < 21 měsíců mezi dětmi) spojené s negativními zdravotními dopady pro matku i mladší dítě, vývojovými dopady pro oba sourozence (pro mladšího ale více) a negativní souvislost lze najít i se vztahy v rodině. Asociace s předčasným porodem, nízkou porodní váhou či preeklampsií jsou i u těhotenství po dlouhé “pauze” (hlavně > 5 let). Podle těchto studií se proto jako optimální věkový rozestup jeví cca 27-32 měsíců. Nicméně, závěry žádné z nich nelze považovat za 100% spolehlivé. Jsou to asociace, ukazují nám nějakou spojitost / korelaci, ale ne příčinu. Přistupujte k nim stejně jako k radám od přátel nebo rodinných příslusníků - vemte si, co potřebujete nebo co se vám hodí a zbytek zahoďte. Pokud máte to štěstí, že o věkovém rozestupu svých dětí můžete rozhodovat, zohledněte to, co funguje pro vás. Každá rodina je jiná, emoční a sociální vývoj každého dítěte taky a okolnosti, za jakých se v téhle otázce rozhodujete, nejde zohlednit v sebelepší studii.

💪 Tipy na závěr:

• Důkazy, které máme k dispozici, nejsou dost spolehlivé na to, abychom mohli nějaký rozestup označit za vysloveně “špatný”.

• Pokud chcete otěhotnět do 1 roku od porodu, je dobrý nápad zaměřit se na výživu a pravidelně užívat kvalitní vitaminy. Právě vyčerpání nutričních zásob je totiž hlavní teorií, které se možné negativní dopady krátkého rozestupu připisují.

• Na jedináčcích není nic špatně - vzhledem k tomu, jak na ně celá společnost pohlíží, je spíš div, jak dobře ze studií vychází.

Zdroje článku zde

Děkuji za přečtení, sdílení, odběr i reakce a těším se na příště.

Andrea