Co doopravdy víme o (ne)bezpečnosti mikroplastů, ftalátů a PFAS
Všechny jsou v mateřském mléce. Proč vám ale nikdo neřekne, jak moc špatná zpráva to je?
Poznámka: Nedávno jsem tady aktivovala možnost placeného odběru newsletteru pro všechny, kteří by chtěli newsletter finančně podpořit. 95 % obsahu bude ale vždy zdarma, i když práce je za články hodně. PoroPravdy mě rozhodně neživí (ani k tomu do budoucna nesměřuji), dávají mi jen velký smysl. Věřím, že kvalitních informací (a pomoci) by se mělo dostat každému, kdo o ně požádá ⚡️🏰. (Poznámka2: Těch 5 % placeného obsahu budou pravděpodobně příspěvky osobnějšího rázu nebo možnost Q&A či výběru příštího tématu.)
Jsou věci, které mě stresují víc, než asi mnohé z vás (FYI: trampolíny, bazény, auta). Pak je zase hodně věcí, o kterých si myslím, že nestojí za to se jimi tolik stresovat - používání dudlíků, kojení, jestli nevadí pár pohádek navíc. A pak je kategorie, kde fakt vůbec nevím, jestli a jak moc se tím stresovat - a to jsou třeba mikroplasty, ftaláty a PFAS. Nejspíš jako většina z vás, i já mám nějakou obecnou představu, že bych se těmto látkám měla vyhýbat. Ale reálně moc netuším proč, ani (což je důležitější) jak. Pojďme se proto podívat, co nám reálně říkají dostupné důkazy, nikoli jen domněnky influencerů.
🤔 Co je co?
Mikroplasty:
Jde o drobné plastové částice o průměru ≤ 5 mm, které pochází z různých zdrojů - rozpadem větších plastových odpadů, uvolňováním syntetických vláken z oblečení nebo se do některých produktů přidávají (např. peelingové mikroperličky, i když od toho už se upouští). Jde o pojem spíše nadřazený - popisuje velikost, ale ne složení. Mikroplasty mohou klidně obsahovat ftaláty i/nebo PFAS - podle toho, z čeho vznikly.
V životním prostředí jsou každopádně všudypřítomné a byly nalezeny v oceánech, mořských živočiších, řekách a pitné vodě, půdě a vzduchu, který dýcháme. Nejspíše proto je lze najít v mateřském mléce, plodové vodě a placentách nebo - dle sotva měsíc staré studie - v psích i mužských varlatech.
Ftaláty:
Ftaláty se do plastových výrobků přidávají, aby zvýšily jejich pružnost a odolnost. Najdeme je ve vinylových podlahách, čisticích prostředcích, hygienických výrobcích (např. mýdla, šampony a laky na vlasy), v hadičkách používaných ve zdravotnictví nebo některých obalech potravin. Také je ale můžeme najít prakticky ve většině testovaných potravin v USA, Norsku, Belgii…nejspíše všude. Mimochodem, v tom mateřském mléce se samozřejmě našly taky.
Co se týče dopadů na zdraví, má se za to, že jsou ftaláty endokrinní disruptory a narušují hormonální systém. Dávají se do souvislosti s mnoha negativními dopady na zdraví (plodnost, astma a alergie, obezitu, diabetes 2. typu, onemocnění štítné žlázy) a na vývoj a chování dětí, poruchy učení a pozornosti i jejich IQ.
PFAS (per- a polyfluoroalkylové látky):
PFAS jsou velkou skupinou dalších chemických látek, které se používají v mnoha odvětvích pro jejich odolnost vůči vodě a mastnotě. Vyskytují se v nepřilnavém nádobí, voděodolném oblečení, textilu odolném proti skvrnám nebo obalech na potraviny (třeba v pečicím papíru, vnitřní straně papírových krabiček a sáčků na potraviny, sáčků s popcornem do mikrovlnky, jednorázových kelímků na kávu apod.) i v kosmetice (jen díky nim jsou řasenky voděodolné a lesky a stíny dlouhotrvající). PFAS jsou ale vysoce perzistentní v životním prostředí i v lidském těle, za což si vysloužily označení „věčné chemikálie“. Asi proto je lze najít zas v tom mateřském mléce nebo také krvi většiny testovaných lidí.
Dle dostupných dat se jejich vyšší hladiny u dětí pojí s problémy s cholesterolem, astmatem, dřívějším nástupem puberty nebo nízkou porodní hmotností. Často se zmiňuje i vyšší výskyt nádorových onemocnění, reálně jsem ale ve studiích tuto spojitost našla jen u lidí, kteří pracují v továrnách s PFAS nebo v jejich blízkosti žijí. Od některých zástupců této skupiny se už pro významné podezření na toxicitu upouští - např. od kyseliny perfluoroktanové (a pozitivní je, že právě její zastoupení v tom mateřském mléce opravdu v průběhu let klesá).
Když teď nějak obecně rozumíme, o které látky a naznačená zdravotní rizika jde, pojďme se podívat na to, proč je diskuze kolem nich tak komplikovaná.
📏 Problém s měřením jejich (ne)bezpečnosti
Stanovení bezpečnosti látek, jako jsou mikroplasty, ftaláty a PFAS, je složité a nákladné. Porovnejme to třeba se stanovováním bezpečnosti léčiv, které má několik přísně kontrolovaných fází. Ještě než se daná látka stane dostupnou, je proto poměrně dobře známo, jak chemicky funguje, jak se chová v organismu, za jak dlouho je odbourána a pochopeny její účinky, ale i rizika.
Naproti tomu mikroplasty, ftaláty, PFAS jsou všechno velmi široké pojmy, čítající tisíce až desetitisíce jednotlivých sloučenin - přičemž každá má trochu odlišný bezpečnostní profil. Pro ilustraci, zakázat azbest trvalo od prvních podezření na škodlivost přes 100 let - a to šlo o jednu sloučeninu. Současné údaje o těchto poměrně nových látkách se bohužel omezují na studie in vitro (v laboratoři), malé studie na hlodavcích a observační studie na lidech. Protože ty jsou ale vždy zatíženy faktory na pozadí, jsou dostupná data značně nepřehledná.
Pro ilustraci bych vám tu shrnula dva odstavce z přehledové studie z roku 2019, která se věnuje dopadům ftalátů na vývoj dětí (písmenkové zkratky jsou názvy jednotlivých ftalátů):
Kim et al. (2011) zjistili, že expozice DEHP ovlivňuje kognitivní a psychomotorický vývoj chlapců, zatímco Tellez-Rojo et al. (2013) zjistili, že má vliv na kognici pouze u dívek. Expozice BBzP během těhotenství má smíšené účinky na kognitivní, psychomotorický a jazykový vývoj dětí. Gascon et al. (2015) zjistili negativní vliv na psychomotorický vývoj, zatímco Doherty et al. (2017) zaznamenali pozitivní efekt na kognitivní funkce chlapců, ale negativní na psychomotorický vývoj u dívek. Ipapo et al. (2017) a Olesen et al. (2018) nezaznamenali dopady na vizuální paměť dívek ani jazykový vývoj chlapců. Tellez-Rojo et al. (2013) zjistili pozitivní účinky MBzp na psychomotorický vývoj u chlapců.
U MCPP, MEP a MMP Doherty et al. (2017) nezaznamenali žádný přínos pro psychomotorický nebo kognitivní vývoj dívek, zatímco Tellez-Rojo et al. (2013) zjistili zlepšení psychomotorického vývoje u chlapců. Kim et al. (2018) a Ipapo et al. (2017) prokázali, že MEP negativně ovlivňuje psychomotorický nebo kognitivní vývoj u dívek, a Olesen et al. (2018) zjistili, že MEP nepřímo souvisí s jazykovým vývojem chlapců. Expozice DMP se nezdála mít vliv na psychomotorický nebo kognitivní vývoj u dívek ani chlapců. (volný překlad)
U jiných látek a zdravotních dopadů je to podobné. Kombinují se tu různé efekty různých sloučenin na různé osoby. Do médií a tím i povědomí lidí se však samozřejmě dostanou jen ty odstrašující - na titulek “Ftaláty spojeny s lepším vývojem u chlapců” nebo “Některé PFAS mohou zlepšit parametry biologického stárnutí” jsem ještě nenarazila1.
I kdyby ale bylo nade všechny pochyby prokázáno, že všechny tyto látky lidskému zdraví výrazně škodí, zbydou nám tu další dva velké problémy.
💰 Problém s plasty obecně
(a tím i všemi výše uvedenými sloučeninami)
Lidé jsou v mnoha aspektech každodenního života na plastech závislí. Plasty jsou všudypřítomné díky své univerzálnosti, trvanlivosti a cenové dostupnosti. Do velké míry jim lze připsat i raketový ekonomický růst posledních dekád. Způsobily revoluci ve výrobě, balení a mnoha jednotlivých průmyslových odvětvích (včetně medicíny). Proto i kdybychom chtěli, okamžité a úplné přerušení jejich používání by bylo obtížné až nemožné. Můžeme se jim snažit vyhnout v kosmetice, oblečení, výrobcích do domácnosti nebo hračkách, v některých odvětvích jsou ale zatím naprosto bez alternativ (zdravotnictví, automotiv, stavebnictví, elektronika…) - a právě tato odvětví jsou jejich největším zdrojem v prostředí. S tím souvisí i problém č. 2.
🤷♀️ Problém “co s tím můžu dělat?”
🍳Vyhodit teflonové pánve?
Poměrně teď “frčí” nepřilnavé nádobí hromadně vyměňovat za nerez. Pravda ale je, že hlavním zdrojem expozice každého z nás chemikáliím PFAS pravděpodobně není nepřilnavá pánev, na které vaříte, ale vzduch, voda a potraviny.
Když se vědci snažili změřit, kolik PFAS se při vaření na nepřilnavé pánvi uvolňuje do jídla (ať už v tomto experimentu s vařením vody nebo v tomto, kde zkoušeli několik různých substancí), nenašli nic. Zdá se, že se ale PFAS uvolňují relativně lépe do tuků, takže bych to “nic” brala s rezervou a chápala spíše jako “málo”2. Při zahřívání se nicméně PFAS v různém množství uvolňují do vzduchu. Při běžném používání jsou uvolněná množství velmi nízká, ale i tak detekovatelná3.
👩🌾 Vyhnout se potravinám s nejvyšším obsahem těchto látek? Pomůže nakupovat BIO?
Jak už jsem zmínila výše, hladiny mikroplastů, PFAS i ftalátů lze detekovat prakticky ve všech potravinách. A i když třeba PFAS mají v krvi nebo moči nejvíce ti, kteří konzumují spíše zpracované potraviny, těžko to připsat jen jejich jídelníčku4. Při přímém testování potravin se PFAS našly i v jiných typech potravin.
S ftaláty je to ještě složitější. Dle této studie se jich našlo nejvíce v mléčných výrobcích, obilovinách, mase - tedy spíše tzv. základních potravinách. Navíc tam absolutně nejde najít nějaký vzorec, podle kterého by se jim dalo vyhnout - ani výrobky s označením “bio” nejsou zárukou. Protože jsou v půdě a vodě, ani pěstováním zeleniny na vlastní zahrádce se těmto sloučeninám 100% nevyhnete.
Relativně pozitivní je ale fakt, že ve všech studiích, které obsah ftalátů či PFAS v potravinách měřily, byly zjištěné hladiny nižší než stanovené tolerovatelné množství.
👉 Závěr
Ráda bych zakončila nějak pozitivně, ale to asi nevyjde. Nepřijde mi to jako případ pro “nevíme toho dost, takže to nestojí za pozornost”. Tyto chemikálie jsou všude a i když zatím dostupné údaje naznačují, že jejich účinky jsou spíše malé, budou se pravděpodobně různě kumulovat. V tomto ohledu dává smysl snažit se je z potravin a prostředí eliminovat.
Bohužel ale neexistuje nějaký jednoduchý krok, který bychom mohli jako jednotlivci učinit a tím svůj příjem těchto sloučenin výrazně snížit. Je to spíše o lepší regulaci, o politických rozhodnutích. O tom, jestli jdeme k volbám a jaké priority naši volení zástupci mají. V každodenních rozhodnutích typu “mám mu dát svačinu do plastové krabičky?”, “mám vyhodit tu úplně nepoškozenou a funkční nepřilnavou pánev?” nebo “co když nemám finance na to kupovat jen bio?” je za mě ale otázkou, jak moc si tímhle stresem reálně pomůžeme.
Ano, bylo by lepší sebe ani své děti těmto látkám nevystavovat (stejně tak i mnoha dalším). Protože tuto možnost ale bohužel nemáme v repertoáru, zkusme se tím prostě jen tolik netrápit. Žít v dnešní době skutečně non-toxic je nereálné5 a žít pod stresem z této skutečnosti neméně toxické.
💪 Realistické tipy na závěr:
PFAS a plasty v kuchyni: prázdnou teflonovou pánev dlouho nenahřívejte a vařte na ni spíše krátce a za nižších teplot (ideálně jen do 230-260°C). Poškrábanou vyhoďte, stejně tak plastové krabičky na jídlo. Ty by měly být pro kontakt s jídlem skutečně určeny (symbol příboru 🍽️) a jídlo by se v nich nemělo ohřívat, protože vyšší teplota uvolňování plastů usnadňuje. Při skladování v lednici nebo mrazáku je však zanedbatelné.
Spíše než vyhazování domácích potřeb má smysl používání filtrů na kohoutkovou vodu a domácích čističek vzduchu.
Pracujte se stresem. Klidně se zajímejte o různé možnosti, jak snížit příjem těchto látek, ale jen pokud vám to dělá dobře. Pokud se z každého dalšího “non-toxic tipu” cítíte spíš hůř než líp, zvažte, jestli spíše nesledovat jiný obsah.
Děkuji vám za přečtení!
Pokud vám článek přišel hodnotný, můžete mě mnoha způsoby podpořit, odebírat a sdílet tento newsletter. Vítám i zpětnou vazbu. Těším se na příště!
což je teda dobře, protože jsou to tyto výsledky skoro určitě zkreslené. Reálně si asi nikdo nemyslí, že by PFAS, ftaláty a mikroplasty měly nějaké pozitivní dopady na zdraví. S podobnou opatrností bychom ale podle mě měli přistupovat i k těm paniku vyvolávajícím asociacím.
dle této studie je ale dost možná máslo v klasickém papírovém obalu, které vám v lednici trčí přes měsíc nebo popcorn do mikrovlnky větším zdrojem PFAS než pánev
tedy pokud ona nepřilnavá pánev není poškozená nebo ji nepřehříváte prázdnou na >370°C po dobu 1 h - pak už může být množství uvolněného plynného PFAS značné.
Lidé totiž nekonzumují vyšší množství průmyslově zpracovaných potravin náhodně. Bývají z nižších socioekonomických vrstev, s nižším vzděláním, horší dostupností zdravotní péče, méně fyzické aktivity apod. Dělají spoustu věcí “jinak”, konzumace zpracovaných potravin je jen jednou z nich.
Problematické jsou totiž i skoro všechny alternativy: keramické i nerezové nádobí do jídla uvolňuje kovy, ze skleněných nádob může unikat olovo a jejich kovové uzávěry jsou zdrojem epoxidovaného sójového oleje (ESBO) i ftalátů. Ryby a seafood v kovových plechovkách obsahují formy bisfenolu A a F (BADGE, BFDGE). Z takových těch “eko friendly” papírových obalů a pytlíků na potraviny se uvolňují PFAS. Z nápojových kartonů uniká do mléka, ovocných džusů a vína benzofenon. Do piva zas plechovky uvolňují biocidy (OPP) a bez rizik nejsou ani suché potraviny typu mouky nebo rýže.