Jak podpořit děti při nástupu do školky?

Nebudu lhát, jsem ráda, že to máme za sebou.

Prázdniny se chýlí ke konci a mnoho z vás čeká adaptace ve školce nebo dětské skupince. Protože jsme si tím s dcerou prošli loni, mohu krom tipů založených na vědeckých studiích nabídnout i osobní zkušenost. Takže to dneska začneme virtuálním objetím 🫂. Neboť je sice obecně přijímáno, jak umí být nástup do školky náročný pro dítě, že ale citlivějšího rodiče čeká několik týdnů emočního peklíčka, to málokdo tuší 🥲. Dostupné důkazy nicméně naznačují, že lze děti v adaptaci určitými kroky podpořit a alespoň trochu jim to (a tím i sobě) usnadnit! P.S. Pokud jste tu hlavně kvůli praktickým tipům, nemusíte dnes čekat na závěr, celý článek bude maximálně praktický 🙂💪

Photo by BBC Creative on Unsplash

🤔 Krok 0: Pár myšlenek na úvod

Napsala jsem celý díl newsletteru jen o tom, jaké jsou pozitivní i negativní dopady školek a na čem všem to dle vědeckých výzkumů záleží. Tady zmíním jen několik poznámek k tomu, jak o nástupu do školky přemýšlet:

• Každé dítě je jiné a adaptace u každého probíhá jinak. Některé děti naběhnou první den do třídy a ani se na vás neotočí, u jiných může adaptace trvat i několik měsíců. Obě varianty jsou v pořádku (a obě děti od vás potřebují podporu).

• S citlivým dítětem, které má strach z neznámých dospělých, “nevydrží” bez primárního pečovatele, nechce se s cizími třeba ani bavit a nerado se pouští do nových situací není vůbec nic špatně. Není to ani překážka v zahájení předškolní docházky (jen může být adaptace náročnější, ale zrovna my jsme živoucím příkladem toho, že to jde).

• Pro mnoho dětí znamená nástup do školky či dětské skupiny první zkušenost s prostředím, které není perfektně navrhnuto právě jim na míru a s cílem plnit úplně všechny jejich potřeby. Jakkoli v začátku náročná, z dlouhodobého hlediska je to pro ně velmi pozitivní a obohacující zkušenost.

• To, že dítě v reakci na nástup do školky pláče, není známkou traumatu nebo nějakého poškození. Potřebuje od vás podporu, uznání a opečování emocí (více o tom dále), ano. Pláč a protesty při nástupu ale nejsou důkazem nepřipravenosti. Jsou vyjádřením nesouhlasu, nelibosti a nepohodlí (a mimochodem intenzita těchto protestů souvisí právě s bezpečnou vazbou k rodiči).

• Rozhodnutí o zahájení předškolní docházky je čistě na vás jako rodičích. Nijak nereflektuje vaše rodičovské kvality.

• Když už ho ale uděláte, stůjte si za ním - hlavně sami před sebou. Z vás totiž pak vycítí dítě, že za a) nepochybujete, že je v prostředí školky v bezpečí a za b) věříte, že to zvládne.

• Zároveň v každé fázi procesu to rozhodnutí ale můžete změnit. Můžete do toho klidně jít s nastavením prostě to jen zkusíme. Po čase si sednete a zhodnotíte, jak vám a dítěti vyhovuje prostředí, čas, pečující osoby, místo nebo jak adaptaci zvládá.

📚 1. Teorie

Už několik týdnů až měsíců před nástupem dítěte do školky si o ní můžete povídat a číst. Ukazuje se, že čtení konkrétních příběhů a témat může dětem pomoci vžít se do podobných stresových okolností, a tím podpořit jejich schopnost se s nimi vypořádat (tzv. biblioterapie).

Existuje proto mnoho knížek, které dítěti přiblíží, jak to ve školce chodí, co tam děti dělají, kam si dávají věci, kde a kdy se rozloučí s rodiči apod. Některé důkazy naznačují, že v učení (o nových situacích stejně jako při učení faktů) nejvíce pomáhá, když je čtení knížky s rodičem doplněno o povídání na dané téma.

Také můžete v rámci přípravy společně vybrat batůžek, bačkůrky a plyšáka/hajánka, který ho bude ve školce doprovázet. Podobné artefakty mohou adaptaci také usnadnit. Nejdůležitější ale je s dítětem do dané školky ještě před začátkem pravidelné docházky jít, seznámit se s pečujícími osobami, se kterými tam dítě bude a třeba si tam i společně chvíli pohrát s hračkami.

💪 Tip: My jsme vyzkoušeli tyto knížky: Theo a Lily Prvně ve školce, Rok ve školce, Milda a Milda, ale je jich spousta. Zkuste během čtení klást dodatečné otázky, povídat si s dítětem, jak se asi postava cítí, co by asi dělalo v její situaci. Potom to v reálné situaci můžete připomenout (“Pamatuješ, jak se ten Theo taky bál jít do školky, ale nakonec si tam našel kamarádku a byl rád?”¹). Pokud jste společně ve školce byli, odkazujte se na hračky, se kterými si tam dítě hrálo a na pečující osoby nebo děti, které jste tam viděli.

⏰ 2. Konzistentní rutiny

Obecně vzato jsou rutiny (jako čtení knížek, společná večeře, večerní rutina před spaním apod.) pro děti velmi přínosné. Podle dat jim pomáhají zvyšovat odolnost, zlepšovat schopnost seberegulace, a souvisí i s méně problémy s chováním. Krom běžných rodinných rutin můžete před zahájením docházky zkusit nastavit pro dítě předvídatelnou “školkovou rutinu” - podobný čas budíčku, snídaně, zuby, obléknout se, vypravit se. S pomocí výše zmíněných knížek si povídejte o rutinách ve školce. Jakmile adaptace začne, využívejte rutiny k určení času vyzvednutí (po svačince, po procházce, po obědě). A tento slib fakt dodržte.

💪 Tip: S výhodou je, když se podíváte na denní program vaší školky a zkusíte rutinu okopírovat (např. snídaně - hraní - svačina - procházka - oběd - spánek), klidně jen při hraní. Neudržitelně nesnesitelná adaptace dcery se zlomila v přiměřeně náročnou ve chvíli, kdy jsme celé ráno doma a dopolední program ve školce odehrály s figurkami².

🧑‍🧒 3. Vaše přítomnost

V každé školce probíhá adaptace různě, bohužel je ale typické, že existuje 1 adaptační postup pro všechny děti, aniž by se respektovaly jejich individuální potřeby. Obecně lze říci, že postupná adaptace, kdy se do školky nejdříve podíváte spolu a pomalu se navyšuje čas, po který je tam dítě samo, je lepší než “terapie šokem”.

Dostupné důkazy také ukazují, že přítomnost rodiče je pro zvládání stresových situací dítětem velmi přínosná. Umožňuje mu cítit se bezpečně a tlumit aktivaci amygdaly, takže je pak odvážnější a lépe se s novými situacemi vyrovnává. I z teorie vazby vyplývá, že rodič je pro dítě ústřední bezpečnou základnou - a právě z této základny lépe poznává nové pečovatele i prostředí. Z několika studií, které se pak přímo dívaly na hladiny stresového hormonu kortizolu malých dětí procházejících adaptací ve školce, vyplývá, že právě přítomnost rodiče stres dětí tlumí.

💪 Tip: Pokud jen trochu můžete, vyhraďte si na adaptaci dostatek času. Zkuste se domluvit, že alepsoň první dny budete v prostoru školky přítomni (třeba v šatně), obzvláště u citlivějších dětí. Intervaly, po které je dítě ve školce samo, prodlužujte postupně.

🪢 4. Vztahy

Vztah mezi dítětem a jeho pečovatelem je důležitým faktorem pro adaptaci malých dětí, někdy až rozhodujícím faktorem. Je to určitě pro začátek důležitější než hračky, prostředí, filozofické zaměření školky i jestli tam chodí nějaký kamarád. Jakmile se dítěti podaří navázat pozitivní, důvěryhodný vztah s pečující osobou ve školce, významně se sníží úzkost z odloučení od vás a prospívá to i dalšímu vývoji dítěte. Proto výzkumy ukazují, že učitelé, kteří jsou vřelí, citliví a vnímaví, mají žáky s méně problematickým chováním a lepšími kognitivními i sociálními dovednostmi.

Neméně důležité je budování vztahu mezi vámi a školkou. Ideálně vznikne takový trojúhelník péče o dítě, s vaším aktivním zapojením během adaptace.

💪 Tip: Zaměřte se na navázání pozitivního vztahu mezi dítětem a pečovateli. Můžete si dopředu zjistit jméno osoby, která bude v době adaptace vašeho dítěte přítomna a mít to tzv. “na starost” (lepší je, když je to 1, maximálně 2 osoby) a mluvit o ní doma (A budeš si s Lenkou hrát s těmi kostkami, které jsme tam viděli? A myslíš, že má Lenka taky ráda bonbony?³). Se školkou zas sdílejte informace o zálibách a zvyklostech vašeho dítěte. Nemusí puzzle ani auta, ale skrz společné čtení se mu navazuje kontakt nejlépe? To je přesně informace, kterou by měli dostat. Komunikujte také s pečujícími osobami vřele a ukažte dítěti, že jim plně důvěřujete (”Lenko, půjdu dnes chvíli pracovat a s Péťou jsme si doma povídali o těch kostkách, které tady minule viděl, ukážete mu je, než se vrátím (po svačině/procházce/obědu…)?”).

🫂 5. Emoční podpora

Některé děti jsou vůči změnám citlivější, jiné tolik ne. Pro všechny je nicméně nástup do školky zdrojem určitého stresu s různě výrazným vzestupem kortizolu. Pozitivní ale je, že za a) díky adekvátní podpoře ze strany rodičů i pečujících osob tato zkušenost neškodí, ale vede k rozvoji resilience (odolnosti) a b) s časem se to lepší (u většiny klesl kortizol do 3 měsíců).

Základním krokem podpory vhodné pro všechny je uznání pocitů dítěte (strach, obavy, stesk) a nezlehčování jeho zkušenosti. Máme tendence od dětských negativních emocí utíkat, dítě ale (stejně jako dospělý) může být smutné a přesto v pořádku.

Další kroky už jsou individuální a záleží na konkrétních potřebách každého dítěte, které znáte nejlépe stejně vy. Normální je, že jsou děti první týdny více unavené, potřebují více kontaktu a pozornosti, znovu se výrazněji projeví separační úzkost. Je to přechodné, ale náročné období.

Stejně tak míra emoční podpory a konzistence v jejím poskytování ze strany pečující osoby ve školce adaptaci dítěte rovněž významně usnadňují.

💪 Tip: Mluvte o pocitech dítěte a snažte se je normalizovat (třeba s s využitím již zmíněných knížek). Nesnažte se vyjmenovávat důvody, proč je školka skvělá, spíš uznat, že to prostě těžké je (ale už jste spolu zvládli spoustu těžkých věcí). Ujišťujte ho, že pro nej vždycky přijdete. V prvních týdnech s u nás jel popěvek “Má-ma vždy-cky přijde” (po vzoru dílu Daniel Tiger 🤭). Může sem patřit i známé malování srdíčka na ruku (”kdykoli nám bude smutno, můžeme se každá podívat na svoje srdíčko a poslat si hezkou myšlenku, jo?”). Doma dopřejte dítěti maximum pozornosti, mazlení a péče (jop, a přesně proto je to náročné období i pro vás).

🫴 6. Co dělat při předání?

To, že vaše přítomnost dětem v adaptaci pomáhá neznamená, že byste pak museli při předávání do školky vždy zůstávat, dokud se neuklidní⁴.

Teda můžete, pokud to tak cítíte a chcete. Ale učitelé i pozorovácí studie se shodují, že pro děti je lepší loučení neprodlužovat. Neodcházet bez rozloučení, to zas ne. Být laskaví, citliví, ale rychlí.

💪 Tip: „Vím, že jsi smutná/ý. Někdy je těžké se rozloučit. Tady máš pusinku do zásoby, já přijdu po obědě/spinkání a vyrazíme spolu na hřiště. Do té doby si s Lenkou můžete prohlídnout tu tvou knížku. Papa, mám tě ráda.” Zkuste u toho znít maximálně pozitivně, nikoli utrápeně. Můžete také využít rutin a udělat si rozlučkový rituál (pusa, objetí, placáka, pusu a zamávat).

➕ 7. Další tipy:

• Podpora nezávislosti. Čím více ze sebeobsluhy děti před nástupem do školky zvládají, tím lépe - zvyšuje to jejich sebedůvěru a připadají si i v prostředí bez primárního pečovatele “schopnější”. Navíc ve školce ho k tomu určitě povedou, protože tam není prostor pomoci se vším a všem. Zkuste proto (přiměřeně k věku) tyto dovednosti nacvičovat.

• Zkušenosti s interakcí s ostatními dětmi. Pokud dítě chápe koncepty jako sdílení, střídání a spolupráce s ostatními (například z kroužků nebo neformálního setkávání s kamarády), má ve školce také náskok a adaptace pro něj může být snazší.

😬 Kdy během adaptace naopak zpozornět?

Zmínila jsem, že určité zvýraznění separační úzkosti bývá normální reakcí na adaptaci. Zároveň ale existuje diagnóza separační úzkostné poruchy v dětství. Od té běžné a normální “separačky” se liší abnormální intenzitou, věkem, do kterého přetrvává nebo neadekvátním kontextem. Proto pokud projevy intenzivní separační úzkosti trvají nad 3-4 týdny a nejste si jisti, zda je to ještě normální, můžete se obrátit na dětského psychologa.

Stejně tak se přechodně mohou objevit problémy s denním i nočním spánkem, jídlem, odplenkováním. V těch nejnáročnějších dnech jsou pochopitelnou reakcí citlivějších dětí na vyšší míru stresu, neměly by ale přetrvávat více než 1-2 týdny (samozřejmě krom doby trvání záleží také na intenzitě). Pokud jakékoli projevy omezují fungování rodiny, řeště je. Proberte to nejdříve s pečujícími osobami ve školce a zeptejte se na doporučený postup. Obrátit se můžete i na svého dětského lékaře. Poslouchejte při tom svou rodičovskou intuici - pokud vám něco opravdu nesedí, většinou k tomu máte důvod.

Obecně nicméně platí, že adaptaci většina dětí zvládne. Chce to různé množství času, ale bude to dobrý.

👉 Závěr

Pokud vás nástup do školky skutečně za ty dva týdny čeká, jste teď nejspíše ve fázi různého stupně nervozity. Nevíte, co čekat a na co se připravit.

Podpora malého dítěte při nástupu do školky nebo do dětské skupinky je ale dle dat rozhodně možná. Základem je zohlednit emocionální, sociální a vývojové potřeby jednotlivých dětí. Obecně děti profitují z postupného seznamování s novým prostředím a dodržování rutin. Je dobré dopřát jim čas k navázání bezpečného vztahu s novou pečující osobou. Potřebují také citlivou emocionální podporu, a to od pečujících osob ve školce, ale i od vás doma. Snažte se proto od začátku nastavit otevřenou komunikaci se školkou.

A taky se na sebe snažte být po dobu adaptace dítěte hodní. Náročná adaptace z vás umí vysát veškeré pocity radosti a naděje podobně jako mozkomor. I když to ale jde hladce, bývá nástup do školky hořkosladký. I pro ty, kteří plně důvěřují zvolené instituci a svému rozhodnutí, může být náročné se náhle vzdát plné kontroly nad výchovou, vzděláváním a psychickou pohodou dítěte. Nejen pro dítě je školka důležitým milníkem.

Zdroje článku zde

P.S. Jako bonusový díl pro předplatitele zvažuji prostě odvyprávět, jak probíhala adaptace dcery, stáli byste o to?

Děkuji vám za přečtení!
Pokud vám článek přišel hodnotný, můžete mě a mou práci mnoha způsoby podpořit. Také pomůže kliknutí na odběr, sdílení newsletteru nebo komentáře pod článkem. Těším se zase na příště! A.

1. Ale pozor prosimvás, nečekejte u toho, že vám dítě řekne “nojo maminko, pamatuju, tak já teda jdu, papa” 🙃 Jde spíš o to, že pomocí malých střípků a pomalými krůčky budujete v hlavě obrázek a dojem “školka je fajn, a i když je to ze začátku těžké, nejsem v tom samo a maminka vždycky přijde”.

2. Každé dítě je jiné, takže rozhodně neříkám, že je to univerzální návod. Ale poznala jsem, že po 50 kolech této hry pro ni nebyly situace ve školce neznámé. Když jsme se jednou s pečovatelkami špatně domluvily na vyzvednutí, vůbec ji nepřekvapilo, že tam dostala oběd 🤭

3. Během naší adaptace mě to nenapadlo, ale nebála bych se ani vytisknout fotku Lenky a dát ji na nějaké viditelné místo.

4. Jde totiž o různé situace - pokud v prvních dnech můžete a zařízení to umožní, vaše přítomnost dovolí dítěti seznámit se s novým prostředím i lidmi, aniž by u toho byly v nadměrném stresu z odloučení. Ten ale jednou přijít musí a dítě má plné právo protestovat nebo dát najevo obavy. V tu chvíli pomůže uznat jeho pocity a ujistit ho, že přijdete, prodlužování odchodu ale může mít opačný efekt. Pro dítě je taková situace méně čitelná a paradoxně více stresující, protože se celou tu dobu připravuje a děsí něčeho, co ale stále nenastává.