Uložení pupečníkové krve
Racionální investice do zdraví vašich dětí nebo neetický byznys?
Od očkování odskočíme zase k jinému z dilemat nastávajících rodičů. Uchování pupečníkové krve je stabilně rostoucí byznys se stále se zvyšujícím počtem soukromých bank, kterých mohou rodiče využít. U nás to vyjde přibližně na investici cca 20-30 tisíc při uložení a 1-2 tisíce každý rok za uschování.
Budoucí rodiče, kteří možnost odběru pupečníkové krve zvažují, narazí (převážně na stránkách provozovatelů bank) na velmi slibná prohlášení. Opakuje se tvrzení, že pupečníkovou krev již lze využít k léčbě více než 80 (nebo 85) chorob. Dočtou se, že “Z hlediska zajištění zdraví vaší rodiny jde o nejlepší životní pojistku, kterou si můžete zvolit.” nebo že “Pupečníková krev je jedinečným zdrojem kmenových buněk. Množstvím a dostupností buněk se jedná o unikátní životní příležitost, která se již nebude opakovat” a že “Vlastní krvetvorné buňky mohou zachránit život při závažných onemocněních, jako jsou lymfomy, leukémie nebo zhoubné nádory mozku”.
Nic z toho ale není tak úplně pravda. Pojďte se proto se mnou podívat na rozkrytí marketingových slibů vs. reality v 6 bodech.
1️⃣ Co vlastně pupečníková krev obsahuje
Krev obsažená v pupečníku obsahuje mesenchymální a hematopoetické kmenové buňky, což jsou nezralé verze buněk pojiva a krevní řady. Využití v praxi maá právě druhý jmenovaný typ. Tyto krvetvorné kmenové buňky je ale krom (a) pupečníkové krve možno získat i od dospělých dárců, a to odběrem (b) kostní dřeně nebo i (c) z periferní krve.
Největší výhodou kmenových buněk z pupečníku je, že jsou méně zralé než buňky od dospělého dárce a je tak méně pravděpodobné, že vyvolají imunitní reakci. Proto je lze využít i v případě, že na imunologické úrovni není mezi dárcem a příjemcem zcela ideální shoda. Navíc je pupečníková krev uložená v bance ihned k dispozici. Jsou zde ale i nevýhody v podobě menšího účinku proti nemoci, nižšího počtu kmenových buněk v jednom odběru a delší dobou, než lze pozorovat první účinky transplantace (což dává prostor pro rozvoj infekce, selhání transplantace a další komplikace).
Už v r. 2008, kdy se o budoucnosti pupečníkové krve ještě mluvilo jen v superlativech, přišli transplantologové s revolučním objevem léků na potlačení imunity. Díky těm už není ani v případě získání buněk od dospělých dárců nutná tak přísná shoda - a hlavní výhoda pupečníkové krve tím zmizela. Zbyly ty nevýhody, díky kterým mají děti i dospělí s akutní leukémií po transplantaci buněk z pupečníkové krve horší výsledky oproti těm, kteří dostali buňky získané z kostní dřeně od nepříbuzných dospělých dárců.
2️⃣ Aktuální využití pupečníkové krve
Nejspíše proto počty případů transplantací, kdy by byly reálně použity kmenové buňky z pupečníkové krve, za posledních více než 10 let nejenže nerostou, ale naopak klesají. Banky pupečníkové krve se v rodičích snaží vyvolat pocit, že uložení je investicí do zdraví a sázkou na pravděpodobnost, že možnosti využití s vědeckým poznáním jen porostou. Zatím je to ale přesně naopak.
3️⃣ Zavádějící sliby vs. praxe
Do výčtu těch 80+ možných chorob, které je údajně možno buňkami z pupečníkové krve léčit, jsou (nejspíše) zahrnuty všechny teoretické možnosti experimentálního použití. Experti na výzkum kmenových buněk tato tvrzení však považují za silně zavádějící.
Je pravda, že proběhly (a probíhají) experimenty s použitím pupečníkové krve v neklasických indikacích (tedy mimo nádorová, imunologická a metabolická onemocnění či poruchy krvetvorby), v tzv. regenerativní medicíně.
V porovnání s kmenovými buňkami získanými z odběru kostní dřeně dospělých mají totiž tyhle pupečníkové větší proliferační (= více se dělí) a tím teoreticky i regenerativní potenciál. Navíc jsou zde krom krvetvorných kmenových buněk přítomny i ty pojivové a určitou roli mohou hrát i různé nebuněčné složky pupečníkové krve, jako jsou různé proteiny, signální molekuly apod. Nejvíce se v posledních letech mluví o použití u neurologických onemocnění, včetně dětské mozkové obrny (DMO), hypoxické ischemické encefalopatie (HIE), traumatického poškození mozku a autismu. To jsou všechno diagnózy, které rodiče po celém světě velmi trápí.
Odlíšení teoretického potenciálu a klinické praxe
Dojem, který ale získáte ze stránek bank na uložení pupečníkové krve - totiž že lze s její pomocí autismus nebo mozkovou obrnu (vy)léčit, realitě neodpovídá. Jde o maličké studie s proměnlivými výsledky, proto k žádnému zlomovému objevu v terapii těchto stavů i přes roky trvající výzkumy dosud nedošlo.
Jak ukazuje meta-analýza z r. 2019, kmenové buňky mohou u dětí s DMO mírně (ale statisticky významně) zlepšit motorické funkce. Podíváme-li se však na zahrnuté studie, jen jediná se týkala použití buněk z vlastní pupečníkové krve, a právě v té se žádný efekt nenašel.
Když se zaměříme na randomizované a placebem kontrolované studie ohledně ovlivnění autismu, našla jsem 2: jednu zahrnující 29 dětí ve věku 2-6 let, kde pozorovali po 12 a 24 týdnech “trend” ke zlepšení socializace, nebyl ale statisticky významný (a nevíme, jestli přetrval i po této době). Druhá randomizovaná studie byla větší a delší, zahrnula 180 2-7letých dětí, které dostaly infuzi kmenových buněk z pupečníkové krve nebo placebo. Po 6 měsících ale mezi oběma skupinami nebyl pozorován žádný rozdíl. Mírný (statisticky nevýznamný) trend ke zlepšení opět zaznamenali, ale jen v podskupině dětí bez intelektového deficitu a jen u těch, které dostaly cizí pupečníkovou krev, nikoli svou.
4️⃣ Pravděpodobnost využití - vlastní vs. cizí
Uložení má být “zdravotní pojistkou” pro dítě. Pravda ale je, že většina onemocnění, které lze krvetvornými kmenovými buňkami opravdu léčit - jako je leukémie, poruchy krvetvorby, poruchy imunity - u dětí vzniká na genetickém podkladě. A tuto genetickou predispozici nesou již kmenové buňky pupečníkové krve dítěte.
Vlastní uchovaná pupečníková krev je v takovém případě nepoužitelná. Proto se pravděpodobnost, že bude mít dítě onemocnění, při kterém vůbec lze jeho vlastní kmenové buňky z pupečníkové krve využít, odhaduje být někde mezi 0,0005 % až 0,04 %1. Podle údajů EBMT (European Society for Blood and Marrow Transplantation) proběhlo mezi lety 2006-2019 jen ke 24 transplantacím vlastní pupečníkové krve.
To odráží doporučení mnohých odborných společností, ať už České hematologické společnosti ČLS JEP, AAP (Americké akademie pediatrie) i i ACOG (americká gynekologická společnost), aby si rodiče raději vybrali darování pupečníkové krve do veřejné banky, s nulovými náklady, přísnějšími regulacemi a 30x vyšší pravděpodobností, že bude krev využita - i když ne pro jejich dítě. Jenže v ČR byla činnost takové veřejné banky ukončena - hlavně kvůli výše zmíněnému rozvoji jiných způsobů léčby. Pro pupečníkovou krev zkrátka nebylo využití. “Sahá” se po ní až ve chvíli, kdy není v registrech po celém světě nalezen žádný vhodný dárce.
5️⃣ Když už ji rodiče použít chtějí
Naprostá většina z celosvětově několika milionů privátně uložených vzorků pupečníkové krve tedy nebude nikdy rozmražena. Přesto existují případy, kdy ji rodiče využít chtěli - převážně ve snaze zahrnout dítě do některé z probíhajícíh studií ohledně efektu podání vlastní pupečníkové krve na autismus nebo mozkovou obrnu.
Bohužel ale až v polovině případů narazili na problém s příliš malým množstvím nebo kontaminací vzorku. Ve srovnání kvality podle zdroje je patrné, že soukromé banky nedosahují stejných standardů jako banky veřejné. Rodiče, kteří chtěli své děti do probíhajícíh výzkumů díky uložené krvi zahrnout, tedy klidně platili desetitisíce za něco, co se ukázalo být v praxi nepoužitelné.
Omezené množství odebrané krve stojí rozhodně za zmínku. Odhaduje se, že počet kmenových buněk v běžně odebraném množství krve, což je pod 50-200 ml, by byl teoreticky dostačující k léčbě 10 kg dítěte, určitě ale ne staršího dítěte či dospělého. Na stránkách jedné z bank působících v ČR jsem narazila na dokonce údaj o uložení pouhých 21 ml krve.
Samozřejmě je právě kvůli důležitosti množství odebraného vzorku buď zcela nemožné nechat pupečník dotepat nebo se přerušuje po 30s.
6️⃣ Dává uložení pupečníkové krve vůbec někdy smysl?
Existují obecně dvě indikace pro soukromé skladování pupečníkové krve v rámci rodiny:
Pokud rodiče již mají dítě se známou nemocí, u níž by mohla být indikována transplantace kmenových buněk, a má se jim narodit další dítě.
Pokud rodiče vědí, že jsou oba nosiči genu pro onemocnění, které by bylo možné transplantací kmenových buněk léčit (a plánují mít více než 1 dítě).
V těchto případech je ale dobré vhodnost odběru probrat s odborníky na léčbu konkrétního onemocnění a případně naplánovat odběr, uskladnění i další příslušná vyšetření včas a dle konkrétní situace. I tak totiž musí být splněno několik podmínek. Alespoň je ale pravděpodobnost využití odebrané pupečníkové krve vyšší, než těch 0,0005-0,04 %.
👉🏻 Závěr
Uchování pupečníkové krve v soukromé bance je marketingově prezentováno jako investice do zdraví dítěte – realita je ale mnohem méně přesvědčivá. Pravděpodobnost, že bude tato krev vůbec kdy použita, je extrémně nízká. V současné době neexistují přesvědčivé důkazy, že by měla pupečníková krev terapeutický efekt v regenerativní medicíně, např. u diagnóz jako je autismus nebo mozková obrna. Odborné společnosti se proto shodují, že uchování v privátních bankách dává smysl pouze ve specifických a výjimečných případech. Jinak je na místě spíše kritický přístup a obrnit se proti emočně silně podbarveným tvrzením provozovatelů bank. V zemích, kde je možno pupečníkovou krev darovat do veřejné banky, jde o altruistickou a z hlediska využití racionálnější volbu. V ČR toto nicméně možné není.
Zdroje článku zde
Děkuji za přečtení a těším se u příštího newsletteru.
PoroPravdy píšu, protože věřím, že by pravdivé informace měly být dostupné všem. Zároveň jsem ale schopna v něm pokračovat mj. i díky vaší podpoře. Pokud si ceníte vědecky podložených informací, zvažte, že se k přidáte k podporovatelům.
A jak vyplývá z předchozí části článku, i v experimentech s použitím pupečníkové krve pro regenerativní účely, které jsou zatím experimentální, má i zde lepší výsledky cizí pupečníková krev.