Očkování 3. díl: látky přidávané do vakcín
Co ve vakcínách (ne)dělají hliník nebo rtuť a jak moc jsou (ne)bezpečné pro vyvíjející se mozek
Tomuto newsletteru věnuji spoustu volného času, protože věřím, že by měly být kvalitní informace dostupné všem. Zároveň jsem ale schopna v něm pokračovat mj. i díky vaší podpoře. Pokud si ceníte vědecky podložených informací, zvažte, že se k podporujícím fanouškům také přidáte.
Další díl z očkovací série a také další z častých strachů rodičů, kteří mají kolem očkování pochyby. Pravda je, že látky, které jsou součástí vakcín, mohou znít na první dojem znepokojivě samy o sobě. V posledních letech se o nich ale navíc snadno dočtete, že např. přímo pronikají do mozku dětí a tam působí neurologické poškození. Proto se dnes podíváme na vědecké důkazy.
Vsuvka: co už víme?
V prvním díle očkovací série jsme si ukázali, jak je to s očkováním a autismem a proč můžeme spolehlivě říct, že zde žádná souvislost, natož ta kauzální, neexistuje. Ve druhém díle to byl celkem hloubkový ponor do otázky imunitního systému dětí :
1. zda je schopen takové množství vakcín zvládnout (✅ ANO)
2. zda kvůli tomu není oslaben a nejsou pak děti častěji nemocné (❌ NE)
3. nebo zda u očkovaných nevzniká riziko autoimunitních onemocnění (❌ NE) a nádorů (❌ NE, naopak je očkování ochranným faktorem).
🛡️ Proč potřebujeme vůbec nějaká adjuvans?
Když chcete vyrobit očkování proti nějaké nemoci, obecně se snažíte vyvolávající patogen (virus nebo bakterii) “upravit” tak, aby už nebyl schopen vyvolat závažné onemocnění, ale pořád vyprovokoval dostatečně velkou imunitní odpověď. Čím méně ho upravíte, tím větší bude antigenní zátěž očkování (viz minulý článek) a také tím větší bude odpověď imunitního systému, ale za cenu větších a častějších nežádoucích účinků.
Nejmenší úpravou a zásahem je virus jen oslabit. To ale znamená, že se stále může v těle replikovat, jen o něco méně než jeho přirozená forma. Tím dochází k poměrně velké stimulaci imunitního systému. Jenže ve výjimečném případě vzácné vrozené a nerozpoznané poruchy imunity dítěte nebo v případě zmutování viru do původní, více nebezpečné formy, může také způsobit (někdy i fatální) onemocnění. Proto je vakcín s pouze oslabeným původcem málo (proti tuberkulóze, rotavirům, orální polio, MMR, neštovicím a do nosu podávaná vakcína proti chřipce).
🦽Příklad za všechny: Sabinova vakcína
Na počátku 20. století byla infekční dětská obrna jednou z nejobávanějších nemocí v průmyslově vyspělých zemích. Každoročně kvůli ní ochrnuly statisíce dětí. Orální poliovakcína byla vyvinuta sice až 6 let po klasické injekční variantě1 (v té je virus usmrcen), vzhledem k nižší ceně a snadnému podání ústy místo injekce byla ale v USA i u nás dlouhé roky preferována. Do r. 1979 byla infekční obrna na americké půdě vymýcena. V 80. a 90. letech tak jediné případy obrny, které se v USA vyskytly, byly ty způsobené očkováním (v incidenci asi 1 případ na 1,4-2,7 milionu dávek)2. Nakonec od orální polio vakcíny ustoupily všechny rozvinuté země.
⚖️ Cena za větší bezpečnost
Většina vakcín, které tak děti v našich končinách dostávají, je vyrobeno jinak. Patogen je v nich buď zcela usmrcen nebo obsahují jen některé jeho části (ev. jen mRNA “matrici” pro výrobu jeho části). Není u nich proto možné, aby se původní patogen nějak množil, mutoval a způsoboval variantu původního onemocnění, proto jsou bezpečnější. Jenže za cenu nižší stimulace imunitního systému. Naštěstí máme způsoby, jak imunitní odpověď bezpečně podpořit, aniž by stoupala antigenní zátěž - a tady přichází na scénu adjuvans.
Adjuvans jsou složky přidávané do vakcín za účelem zlepšení imunitní odpovědi vůči vakcíně. Mají několik výhod - jako je snížení množství antigenu, které je na dávku vakcíny potřeba nebo snížení počtu nutných přeočkování. V některých případech zvyšují stabilitu antigenní složky nebo prodlužují její poločas rozpadu, čímž zvyšují její imunogenní sílu nepřímo. A naprostá většina vakcín, které jsou v současné době registrovány Evropskou lékovou agenturou (EMA), obsahuje jako adjuvans soli hliníku.
🥄 Jak je to s tím hliníkem
Jde o vůbec nejdéle používané přídavné látky, jejichž potenciál pro stimulaci imunitního systému byl objeven ve 20. letech 19. století. Ve vakcínách se tedy používají už 90 let a za tu dobu bylo s nimi aplikováno stovky milionů dávek.
Příjem hliníku ve vysoké dávce škodlivý samozřejmě je. Jenže jde o třetí nejrozšířenější prvek na Zemi a přirozenou součást pitné vody i potravin. Ve skutečnosti proto většina hliníku v našem těle nepochází z vakcín, ale z jídla, vzduchu, vody (a to i když se ho ze střeva vstřebává < 1 %)3. Je v nápojích prodávaných v plechovkách i zelenině, dětské výživě nebo mateřském mléce. Také byl popsán případ pravděpodobné chronické intoxikace u 43leté ženy, která roky několikrát denně aplikovala antiperspirant s chloridem hlinitým na čerstvě oholenou kůži. Projevem byla únava, která se upravila, když přestala antiperspirant používat.
Počkat, počkat. Jak se to stalo? Hliník se v našem oběhu, ať už se do něj dostal ze vzduchu a jídla, antiperspirantem nebo přímo očkováním, chová stejně. Takže ne, není pravda, že by byl rozdíl v cestě podání (z jídla vs. vakcín4). Naváže se na transportní proteiny a molekuly a do 24h je ho více než polovina vyloučena ledvinami. Při velmi vysoké a/nebo dlouhodobé expozici to ale transportní mechanismy a ledviny “nestíhají” a tak se v těle akumulovat může. Většina takto uloženého hliníku nicméně skončí v kostech, plicích a svalech, pouze 1 % se uloží do mozku.
Kdo je tedy reálně ohrožen tím, že mu hliník poškodí mozek? Někdo s poškozenými ledvinami a/nebo významně zvýšenou expozicí hliníku, obzvlášť pokud je zvýšená dlouhodobě. Za pozornost také stojí, že mezi projevy intoxikace nepatří autismus, ale únava, zmatenost, poruchy paměti.
Bylo každopádně prokázáno, že běžná expozice z jídla a vakcín (dohromady) toxických hladin zdaleka nedosahuje a je pro dětský organismus bezpečná.
🐎 Když už jsme byli u těch antiperspirantů, tady jsou důkazy místo slibů:
Ve studii, kde autoři změřili hladiny hliníku předčasně narozených dětí (které jsou kvůli nezralým ledvinám kumulací hliníku ohroženy více) PŘED aplikací 3 vakcín současně a PO ní, nenašli žádný rozdíl v hladinách hliníku v séru ani moči.
V další studii se autoři podívali, jestli nemají a) malé děti do 13 měsíců rozdílné hladiny hliníku v krvi s ohledem na to, jestli byly nebo nebyly očkované a za b) jestli mezi nimi nejsou rozdíly v psychomotorickém vývoji. Nenašlo se ani jedno.
A jak už jsem zmínila v jednom z minulých dílů, očkované děti nemají ani ve školním věku jiný neuropsychologický vývoj než ty neočkované. Stejně tak je vyvráceno, že by očkování zvyšovalo výskyt autoimunitních onemocnění.
🌡️ Co dělá ve vakcínách rtuť?!
Rtuť ve vakcínách nespadá do kategorie adjuvans v tom smyslu, že by potencovala imunitní odpověď, ale většina odpůrců ji zmiňuje ve stejné větě s hliníkem.
Nejdříve trochu terminologie. Žádná z vakcín neobsahuje a nikdy neobsahovala čistou rtuť. Obsahovaly thimerosal, sůl ethylrtuti, která se chová úplně jinak, než rtuť. Je konzervační látkou, protože účinně potlačuje růst mikroorganismů. V těle se nijak nehromadí, na rozdíl od rtuti samotné nebo podobně znějící sloučeniny, methylrtuti.
Z hlediska bezpečnosti se ale methylrtuť od ethylrtuti liší asi jako methylalkohol od ethylalkoholu 👩🦯➡️≠🥂.
Nikdy se studiemi neprokázalo, že by měl thimerosal obsažený ve vakcínách negativní dopady na zdraví nebo vývoj dětí. Přesto se již ve vakcínách nepoužívá - a to ne kvůli oprávněnému strachu z jeho (ne)bezpečnosti, spíše z opatrnosti, možná i snaze vyhovět veřejnosti. Více o tom najdete v poznámce5.
🧠 Thimerosal a autismus
Švědsko-dánsko-americká studie z r. 2003 zjistila, že paradoxně bylo ve Švédsku a Dánsku diagnostikováno více dětí s autismem po odstranění thimerosalu z vakcín. Podobné závěry má i tato dánská studie. O tom, jak je to reálně se vzestupem diagnóz autismu i které kvalitní studie souvislost s očkováním vyvracejí, jsem se rozepsala v prvním díle o očkování.
🧀 Ale co děravá hematoencefalická bariéra?
Argument: Děti přece nemají dovytvořenou bariéru mezi krví a centrální nervovou soustavou. Proto do jejich mozku mohou proniknout látky obsažené ve vakcíně i v nízkých koncentracích a poškodit jej.
Jenže: Ve skutečnosti se bariéra mezi krví a mozkem vyvíjí již během prenatálního vývoje a svou funkci začíná postupně plnit už od 8. týdne těhotenství. Postupně se zdokonaluje v prenatálním vývoji a prvních dnech po porodu. Domněnka, že je u malých dětí ještě “příliš propustná”, byla mnohokrát vyvrácena jako mýtus. Látky obsažené ve vakcínách touto bariérou nepronikají, protože i kdyby potenciál pro proniknutí do mozku teoreticky měly, nedosahují pro to dostatečně vysokých koncentrací.
Co ale hematoencefalickou bariéru překročit umí a dětský mozek klidně poškodit může, jsou: spalničky, příušnice, zarděnky, neštovice, meningokoky, pneumokoky, Haemophilus influenzae B (Hib). Hematoencefalická bariéra je také narušená (a tedy propustnější) v případě jakékoli neuroinfekce.
🤓 Další látky ve vakcínách
Vzhledem k délce článku dávám přehled dalších substancí do tabulky, podrobnosti se o nich ale můžete dočíst v další poznámce6.
👉 Závěr
Látky jako hliník nebo rtuť celkem pochopitelně vzbuzují nedůvěru – lépe by nám pasovaly spíše na hodinu chemie než do dětského očkovacího kalendáře. Jenže realita není jen o názvech, ale o dávce, formě a kontextu. Účinnost vakcín zkrátka závisí nejen na antigenních složkách, ale také na přídatných látkách, které účinněji stimulují imunitní systém nebo brání kontaminaci vakcín.
Důvěřovat vědě nerovná se slepě přijímat vše, co vám říká váš lékař. Znamená to ověřovat si důkazy, doptávat se, kriticky uvažovat, ale taky rozlišovat mezi hypotézou a důkazem, korelací a kauzalitou nebo blogovým příspěvkem a studií publikovanou v impaktovaném časopise s recenzním řízením. Byly publikovány stovky až tisíce kvalitních studií na téma bezpečnosti vakcín, podány miliony dávek a říkají celkem jasně: vakcíny i v nich přítomné pomocné látky jsou bezpečné.
Děkuji vám za přečtení a těším zas v příštím newsletteru.
Zdroje článku zde
Mimochodem ji proto Sabine poskytl Sovětskému svazu. V USA proočkovaných Salkovou inaktivovanou vakcínou nemohla být otestována na velkém počtu dětí. U nás se používala až do roku 2007.
Zajímavé je, že odpůrci očkování nikdy nezdůrazňují tyto známé nežádoucí účinky živých vakcín. Pravděpodobně proto, že jsou dobře pochopené a vysvětlitelné a navíc se týkají jen velmi malého podílu případů. Lepší je se zaměřit na „neznámé“ účinky, potenciálně postihující mnohem větší část lidí.
Konkrétní čísla pro představu:
příjem z potravy: 4000-9000 µg/den
z ovzduší: 4-20 µg/den, v industriálních oblastech ale až 25 000 µg/den
používání antiperspirantů: až 70 000 µg/den
antacida, léky na pálení žáhy, mohou k tomuto přidat až 5 000 000 µg/den
Očkování: 1-8 µg/den
Z jídla se vstřebává sice jen zlomek přijatého množství, ale a) přijímáme z prostředí hliníku celkem hodně (viz předchozí poznámka) a ještě k tomu ve formě volně rozpustných sloučenin hliníku. Ve vakcínách se používají nerozpustné soli, ze kterých se hliník uvolňuje do krevního oběhu pomalu a postupně - tedy aniž by transportní mechanismy přehlcoval.
FDA projednávala v r. 1999 limity kvůli expozici methylrtuti, pro ethylrtuť ale žádné limity neexistovaly. Protože tehdy nebyly k dispozici dlouhodobé studie výsledků dětí, které byly thimerosalu vystaveny, oproti těm, které byly očkovány vakcínami bez něj, bylo preventivně vydáno doporučení převzít limity platné pro methylrtuť a vakcíny bez thimerosalu se začaly preferovat. Místo toho, aby to však ve veřejnosti vyvolalo uklidnění a důvěru v kontrolní orgány, které i pouhé podezření neberou na lehkou váhu, stal se přesný opak. Že v r. 1989 vyšla zfalšovaná “studie” Andrewa Wakefielda, asi také nepomohlo. Thimerosal se už do vakcín nevrátil, s výjimkou jedné z vakcín proti chřipce.
MPLA: Dle studií o toxicitě nemá nepříznivé účinky na kardiovaskulární, respirační či reprodukční funkce, ani není genotoxický.
Skvalen: Souvislost s ASIA syndromem, Gulf war syndromem a dalšími se nepotvrdila.
Polysorbát 80: Před 40 lety vyšla studie, která naznačila, že pokud se krysám podalo dostatečné množství roztoku obsahujícího mimo jiné i polysorbát 80 v infuzi aplikované přímo do velké krční tepny (krkavice), do mozku se dostalo více léku (v tomto případě etoposidu, což je lék proti některým nádorům). Háček je, že se tento efekt objevil až v nejvyšších podávaných dávkách a to 60 mg/kg, a i tak byl jen dočasný. Dostupné vakcíny obsahují polysorbátu 80: 8 ug až cca 1 mg. Když si to přepočítáme na průměrného 2měsíčního kojence (~ 5 kg), potřebovali bychom mu podat asi 10 tis. dávek hexavakcíny naráz (Hexavakcína obsahuje < 0,0056 % polysorbátu 80 na 0,5 ml dávku), aby se dosáhlo efektu popsaného u krys – a to ještě při jiném způsobu podání (očkuje se do svalu vs. krysy dostaly přímou palbu do mozku). Nápovědou budiž, že pokud by to bylo takhle jednoduché, stačilo by u mozkových nádorů podat s chemoterapií polysorbát 80 a voilá, lék by účinkoval, kde má. Místo toho je mnohdy třeba aplikovat onkologickou léčbu přímo do mozkomíšního moku nebo bariéru jinak obcházet. Podobné je to i s obviněním, že PS80 snižuje plodnost.
Formaldehyd: Je přirozeným produktem metabolismu. Ve studii, kde zkoumali efekt podání 200 ug ve vakcíně (např. hexavakcína ho pravděpodobně obsahuje ale ještě méně), byl formaldehyd z místa vpichu zcela odstraněn během 30 minut a maximální dosažená koncentrace v krvi tvořila méně než 1 % hladiny formaldehydu přirozeně produkovaného tělem.