Hysterie kolem obrazovek

Šla jsem do boje. S nejnovější a největší studií o dopadech obrazovek v zádech.

Nevím, jak moc se tu překrývají odběratelé newsletteru se sledujícími na instagramu. Hádám ale, že poměrně velká část z vás o mé výměně názorů s MUDr. Stránským, samozvaným odborníkem na výzkum ohledně negativních dopadů obrazovek na děti, ví (a kdo ne, může se podívat sem nebo sem). V dnešním newsletteru vám tuto “výměnu” názorů krátce popíšu, podrobnosti ale necháme stranou. Tady nám jde o data. Hlavně vám proto představím teprve měsíc a kousek starou přehledovou studii, která nabízí komplexní přehled dopadů obrazovek na děti (a v diskuzi jsem se na ni odkazovala 3x, přesto její existenci, natož obsah, pan doktor vytrvale ignoruje).

Photo by Kelly Sikkema on Unsplash

Kdo je MUDr. Stránský a proč jsem mu vůbec psala

MUDr. Martin Jan Stránský je český lékař, bývalý pedagog neurologie na Yaleu a vydavatel obnovené verze časopisu Přítomnost. Kromě toho má za sebou i politickou kariéru - v roce 2010 byl zvolen zastupitelem Prahy 1 za Věci veřejné a do stejného okrsku následně opakovaně neúspěšně kandidoval, stejně tak do Senátu nebo Poslanecké sněmovny. Dále o sobě uvádí, že působí jako “poradce premiérů, ministrů a četných místních a mezinárodních organizací”, ale to nemáme jak ověřit. A k tomu je ještě vinařem.

Protože to ale bylo zjevně málo, stal se prorokem. Hlasem, který lidstvo naléhavě (a hlasitě) varuje před cestou do zkázy.

Tady je dobré zmínit, že je pan doktor velmi respektovaným a erudovaným klinickým neurologem atestovaným v USA i ČR. To znamená, že má mnoho zkušeností s léčbou neurologických onemocnění dospělých (mj. bolesti zad, neurodegenerativní onemocnění, cévní mozkové příhody a mnohé další). Ačkoli to o sobě tvrdí, nenašla jsem ale jediný důkaz pro to, že by byl expertem na vývoj dětského mozku či neurovědecký výzkum ohledně obrazovek¹.

Přesto se MUDr. Stránský v českých médiích vyjadřuje k dopadům obrazovek na děti velmi sebevědomě a nešetří u toho obraty jako “je prokázáno”, “s jistotou víme” nebo “tak to prostě je”. Spolu s tím obvykle přijde i nepokryté obviňování rodičů. Umožnění dětem kontaktu s obrazovkami přirovnává k podání tvrdých drog či alkoholu a veškeré důvody za “alibismus, pro který nemůže mít pochopení”. V divácích a posluchačích jeho prohlášení zanechávají nepřekvapivě velmi silné pocity viny.

Protože ale výzkumy ohledně dopadů obrazovek na děti a mládež znám (zpracovala jsem obě témata v předchozích newsletterech), ozvala jsem se panu doktorovi s kritikou a připomínkami. A nestačila se divit.

🤫 Jeden soubor

Už v prvním e-mailu jsem panu doktorovi poskytla několik protiargumentů s odkazy na příslušné studie (např. že společné používání obrazovky s rodičem nejenže neškodí, ale souvisí dokonce s pozitivními dopady na vývoj nebo že na pozadí výzkumů o obrazovkách hraje obrovskou roli socioekonomický status rodiny). Bohužel mé argumenty nijak ve své odpovědi nereflektoval. Pouze mi zaslal jeden soubor s asi 4 stránkami zdrojů, ze kterých vychází.

Tento soubor obsahoval:

1. Několik observačních studií, které by se daly shrnout jako “děti, které hodně používají obrazovky, mají horší chování/vývoj/výsledky ve škole”. Byly tam i doporučení některých organizací v USA - nicméně např. AAP (americká akademie pediatrie) už zaujímá novější přístup, kde konkrétní časový limit nenastavuje.

2. Články, rozhovory a asi 2 knihy, které napsali lidé zvonící na poplach v USA úplně podobnými prohlášeními, která šíří pan doktor tady v ČR (jedna kniha v jeho souboru zdrojů se jmenuje “Digital Heroin”).

3. Několik článků o algoritmech, Facebook files a 1 i o tom, že se nase data ze sociálních sítí dostávají do rukou ruským hackerům.

4. Pár trochu nesouvisejících studií - třeba že se za posledních 50 let ve společnosti zvyšuje používání slov “technologie, obrazovky” a taky roste u lidí úzkost (v závěru ale sami autoři uvedli, že historicky měli lidé obavy z úplně všech vynálezů), že rostou úrazy s technologiemi spojené (kdy na malé dítě spadne váš telefon nebo větší dítě spadne z kola, protože u toho používá mobil) nebo že se kvůli GPS už neumíme venku orientovat.

Každý zdroj v tomto jeho souboru jsem otevřela a připojila komentář, proč jej nelze použít jako zdroj pro tak dogmatická tvrzení. Celý soubor i s mými komentáři najdete zde.
Bohužel se mi konkrétní odpovědi na moje výhrady nedostalo. Pan doktor jen konstatoval, že jsem jeho zdroje asi nepochopila a že má jiný filosofický přístup. Obdivuje, kolik jsem tomu věnovala času - ten ale on nemá, takže diskuzi končí.

Možná si teď myslíte, že mě k tomu množství práce, které mě okomentování všech zdrojů stálo, motivovala jakási touha MUDr. Stránského nějak veřejně zdiskreditovat. Popravdě jsem to ale dělala hlavně proto, že z mé vlastní rešerše ohledně dopadů obrazovek nebo sociálních médií vyplynulo něco tak diametrálně odlišného, že jsem si jednoduše chtěla být jistá, že jsem něco nepřehlédla. Abych nešířila po internetu bludy.

👀 Jedna nová superstudie

Já a taky nová přehledová studie, publikovaná v srpnu 2024 v Jama Pediatrics, máme nicméně na problematiku obrazovek odlišný názor. Co si o tom myslím já, už víte, takže vám tady představím hlavně tu novou studii 🤭

Design: metaanalýza

Metaanalýza znamená, že autoři dali dohromady hrubá data z mnoha studií a analytickými a statistickými metodami kombinované výsledky společně znovu vyhodnotili. V tom se liší od prostého přehledu, kde autoři zahrnuté studie přečtou a napíšou, co z nich dle jejich úsudku a interpretace vyplývá. Mimochodem i pokyny a doporučení odborných společností bývají založeny na prostých přehledech a konsenzu odborníků. Právě proto se v jednotlivých zemích tolik liší - každý na to má zkrátka jiný pohled. Data v metaanalýze ale nelžou².

Soubor: přes 176 tisíc dětí z 30 různých zemí

Tým autorů prošel více než 12 tis. studií na téma obrazovky vs. děti, jejich přísná kritéria pro metaanalýzu splnilo 100 z nich. Zaměřili se na děti ve věku 0-6 let.

Další přínosy: zohlednění kontextu

Konečně se krom celkového času někdo podíval taky na způsoby používání obrazovky. Autoři zohlednili, zda byl obsah vhodný pro daný věk, zda šlo o sledování pohádek/filmů vs. interaktivní hraní her a používání aplikací, zda se dítě dívalo samo nebo s rodičem či sourozencem, zda šlo o TV na pozadí, zda a jak moc používá obrazovky pečující osoba a zda jsou používány k uklidnění emocí dítěte. Všechno velmi důležité aspekty.

🤓 Závěry superstudie - jak to teda je?

1) Na čase tolik nezálěží

Důležitější (mnohem, mnohem!) je obsah, který by měl být v první řadě přiměřený věku. S výhodou je, pokud jej lze označit i za vzdělávací nebo prosociální (= zobrazující laskavost, přátelství, sdílení apod.). Pak totiž souvisí se zvýšením gramotnosti, sociálních kompetencí. Ano, mluvíme tady o pozitivních asociacích. Ještě další potenciální přínosy může mít používání interaktivních aplikací oproti pasivnímu sledování.

2) Na rychlosti taky tolik nezáleží

Další strašák všech rodičů na instagramu jsou “rychlé” animáky typu Cocomelon. Rychlost ale není takový problém. Některé studie zjistily negativní dopad rychlejších pořadů, jiné pozitivní, ale většina nezjistila dopad vůbec žádný. Jen o malinko hůře z toho vyšly fantastické pořady a scény (myslí se tím nereálné situace, např. postava se zkapalní, aby prošla do vedlejší místnosti pod zmačenými dveřmi, někomu naroste extra noha apod.). Někteří autoři se domnívají, že tyto scény jsou pro děti překvapivé a dá jim větší práci je zpracovat.

3) Záleží na společnosti

Používání obrazovky společně s rodičem nebo sourozencem vyšlo lépe než o samotě a souvisí dokonce s pozitivnímidopady na vývoj dětí. Mít TV puštěnou jako kulisu na pozadí naopak souvisí s horším kognitivním vývojem dětí a rozptyluje je při činnostech.

4) Záleží na účelu

Přišlo mi zajímavé, že se tato superstudie podívala i na používání obrazovek k uklidnění dětí. Všichni jsme to v MHD nebo v restauracích viděli a všechny nás asi napadne, že to není ideální. Děti by se od nás měly učit, jak s negativními emocemi pracovat, ne jak je něčím rozptýlit. I data naznačují mírnou negativní souvislost, ale tento výsledek nebyl statisticky významný. K jasným závěrům bychom tedy potřebovali další studie, zdá se ale, že je v tomhle naše intuice správná.

5) … a na vás hodně záleží

Jediná část výsledků, u které se sama držím za nos a slibuju si, že na tom musím zapracovat, je tahle poslední - používání obrazovek rodiči, když jsou s dětmi. Výzkumy totiž naznačují, že časté narušování interakcí mezi rodiči a dětmi kvůli technologiím, tzv. „technoference“, může vést k horšímu chování u dětí. Je nereálné myslet si, že kolem dětí nebudeme telefon používat, za sebe ale fakt říkám, že na tom potřebuju zapracovat. Zvykla jsem si, že když mě něco napadne (co potřebuju koupit, zařídit, domluvit…), můžu to hned vyřešit - na telefonu. Nechci tím ale vysílat dceři signál, že je zrovna teď důležitější vybrat na vintedu holinky než si s ní hrát na obchod. Zkusím to řešit poznámkami a vyhradit si každý den nějaký čas s ní úplně bez telefonu.

👉 Závěr

Klíčovým poznatkem je, že záleží na kontextu používání obrazovek, a to mnohem více, než na čase.

Negativní účinky expozice obrazovce u dětí na základě nejnovější metaanalýzy navíc ukazují relativně malou velikost účinku. Například vliv TV na pozadí na kognitivní výsledky byl -0,10 a vliv obsahu nevhodného pro daný věk na psychosociální vývoj -0,11.

Pro představu: tyto velikosti účinků jsou malinkaté. Kdyby šlo o dopad na něco lépe představitelného, třeba výšku dětí, zmenšily by se přibližně o 5-6 milimetrů³ (jednorázově, ne každý rok). Představte si, že by tady pak kvůli tomu někdo každý týden prohlašoval do médií, že lidstvo spěje k trpaslictví a můžou za to rodiče. (Asi netřeba vysvětlovat, proč se to absolutně nedá srovnávat se situacemi, kdy byste jako rodiče dítěti podali heroin nebo lahev vodky.)

Jakkoli se rodiče času u obrazovek upřímně obávají (podle šetření z Austrálie jde dokonce o vůbec největší obavu rodičů ohledně zdraví jejich dětí🫣), účinky související s obrazovkou vůbec nejsou tak závažné, jak by se z vyjádření MUDr. Stránského mohlo zdát. K tomu je lze ještě zmenšit lepším výběrem obsahu nebo zapojením rodičů.

Jsem nadále přesvědčena, že u výzkumů ohledně obrazovek funguje screen time do velké míry jako proxy určitého typu rodičovství a zázemí. Dítě, které tráví denně mnoho hodin před obrazovkou, samo a bez supervize, s obsahem, který není pro jeho věk vhodný, televize hraje na pozadí celý den a obrazovka je používána k uklidnění emocí, je jednak s největší pravděpodobností z rodiny s nízkým socioekonomickým statusem a druhak má asi rodiče, kteří prostě moc věcí kolem péče o děti neřeší. Možná ani nemohou. Je ale bláhové myslet si, že screen time je to jediné, co neřeší. Na celkový vývoj jejich dětí nejspíš působí mnoho jiných negativních vlivů, často s mnohem silnějšími účinky než mají obrazovky (např. násilí, chudoba, nedostatečná zdravotní péče, hygienické podmínky bydlení…). Už jen to, že nad screen timem svých dětí přemýšlíte natolik, že prohlášení MUDr. Stránského znáte a čtete tento newsletter, znamená, že mají vaše děti obrovský náskok 🙏.

💪 Tipy na závěr:

1. Míň se tím stresujte. Nepotřebujete vystrašit, potřebujete tomu rozumět - proč a co konkrétně vadí. Nemusíte ani přísně dodržovat nějaké časové limity, prostě to jen dělejte rozumně.

2. Vybírejte obsah přiměřeně k věku.

3. Dívejte se společně, pokud to jde, občas vyměňte pasivní koukání za interaktivní aplikaci.

4. Nepouštějte TV na pozadí a snažte se obrazovky nepoužívat k uklidnění.

5. Sami monitorujte svůj vlastní screen time, hlavně když jste s dětmi.

Děkuji vám za přečtení❣️
Pokud vám článek přišel hodnotný, můžete mě a mou práci mnoha způsoby podpořit. Také pomůže kliknutí na odběr, sdílení newsletteru nebo komentáře pod článkem. Těším se zase na příště! 👋

A.

1. ve snaze dohledat jeho publikační činnost lze najít jen jeden komentář z r. 1993 a spoluautorství v loňské studii o diagnostice abnormalit lebky. Ale tady pozor, protože já taky nejsem vědec a publikaci ode mě nenajdete vůbec žádnou! Buďte tedy ke mně a mým výrokům skeptičtí. Opakuji, že každou zpětnou vazbu velmi vítám. Hádám, že rozdíl mezi mnou a panem doktorem je, že já jsem si těchto svých mezer vědoma a proto věnuji extra pozornosti i času zdokonalování se ve čtení a interpretaci vědeckých studií

2. to můžete “vošulit” jen tak, že co se vám nehodí do krámu, do metaanalýzy nezahrnete - a to je tady nepravděpodobné, protože už tak je to největší metaanalýza, kterou jsem viděla

3. Velikost účinku označuje, jak moc ovlivňuje jedna proměnná (např. vystavení obrazovce) druhou (v našem hypotetickém ilustrativním případě výšku). Velikost účinku -0,10 znamená změnu, která představuje 10 % směrodatné odchylky (SD) výšky v populaci. Pokud je průměrná SD výšky dětí ve věku 0-6 let přibližně 5-6 cm, velikost účinku -0,10 znamená rozdíl přibližně 0,5-0,6 cm. U dospělých by byla SD spíše 7-8 cm a zmenšili by se s touto velikostí účinku o necelý 1 cm.